Réžia:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrajú:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (viac)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Ak by bol Jarmusch Fínom, nenakrútil by tento road-movie o rockeroch a fínskej mentalite inak. Krajčír (závislý na káve) a automechanik (fičiaci na vodke) sa vyberajú naprieč Fínskom a po ceste k sebe nabaľujú dve ženy, ktoré sa potrebujú dostať domov do Sovietskeho zväzu. Ostýchavé prekonávanie jazykových i ľudských bariér dohnané do (zábavného) absurdna s lakonickým humorom. Drž si šatku, Tatiana, začíname nový život. ()
Svérázná road movie, při které stále čekáte, o čem že to vlastně bude. Cesta dvou finských nemluvných vesničanů, které Estonka a Ruska přemluví, aby je svezli do přístavu. A oni, že tedy ano, nebo to vlastně ani neřekli, jenom jeli. Celou cestu se skoro nemluvilo, jen se jelo, mlčelo a hrálo. No a nakonec se dočkáte, a je to docela pěkné. ()
Poetiku filmů Akiho Kaurismäkiho miluju, myslím, že ho mám dokonce v desítce svých TOP režisérů. "Drž si.." mě ale nechytlo. :-( Byl to trochu hard core, jako by tady nikdo nevěděl, co s tím, o čem to má vlastně být. Proto to podle mě taky mělo jen hodinovou stopáž. Být to delší, tak tu bednu snad rozbiju. Otázky, které mě při tom napadaly, jsem si už totiž stihl položit snad desetkrát: - kolik cigaret se musí vyčadit, aby kouř vytlačil z atmosféry všechen kyslík? - kolik litrů kafe může člověk vypít, aniž by ho to zabilo? - existuje ženská, která by ve Finech dokázala probudit vášeň? Škoda, že Tatjaně ten šátek neulítl, aspoň by se něco konečně dělo. ()
Road movie pro introvertní alternativce. Dlouhá, dlouhá mlčení a absudrní chování zúčastněných nejsou pro každého, ale pro, kupříkladu, milovníka starých Jarmuschových filmů ke Kaurismäki úplně v normě. Pro mě je tohle setkání dvou Finů, Estonky a Rusky (Klaudia: "Finové jsou pitomci" - to jsem se fakt zasmál!) , podobně jako u jiných Kaurismäkiho filmů, příběhem o hledání štěstí a obecně svého místa v životě - z režisérova pohledu jsou jeho hrdinové nedospělí, určitě traumatizovaní a nevědí, jak se sebou a hlavně s okolím naložit, ale nejistě a složitě to zkouší. A tahle road movie vlastně končí dobře pro oba Finy - ve své dospělosti oba podstatně pokročili. ()
Introverti na výletě.Nejprve 2, potom 4. Je to dobrý film, má spousty zajímavých scén (nikdy bych nečekal, že někdo v nějakém filmu vyobrazí lásku takhle - někdo asi tuší, kam směřuji, tak jenom dodám, že to je nejlepší scéna z celého filmu), zajímavý příběh a hlavně, nenudí to. A navíc, sice to má 60 minut, ale bohatě to stačí, je to dobré a nepotřebuje to být bůhvíjak dlouhé. Pravda, dávám jenom 4*, na 5* mi něco chybělo, ale film se mi líbil. Navíc tady oceňuji vybrané úhly, ze kterých kamera natáčí - tak dobře vybrané úhly jsem už pěkně dlouho u žádného filmu neviděl. ()
Galéria (30)
Fotka © Pandora Filmproduktion
Reklama