Pidä huivista kiinni, Tatjana
Tatjana
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Réžia:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrajú:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (viac)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Možno sa jedná aj o to najlepšie roadmovie, to nepreháňam. Jediná vec čo by som tomuto filmu vytkol je jeho stopaž, ja som sa totiž do toho tak vžil, že by som to dokázal sledovať aj tri hodiny. Dodám snáď len : "Zdvíhaj zadok, hovorí Johnny Cash. Ticho, hrajú Rock! Nechápem, autobus plný vodky a oni idú pozerať na zrúcaniny." :) asi takto to momentálne cítim aj ja....a zrejme si ho idem pozrieť ešte raz. ()
Introverti na výletě.Nejprve 2, potom 4. Je to dobrý film, má spousty zajímavých scén (nikdy bych nečekal, že někdo v nějakém filmu vyobrazí lásku takhle - někdo asi tuší, kam směřuji, tak jenom dodám, že to je nejlepší scéna z celého filmu), zajímavý příběh a hlavně, nenudí to. A navíc, sice to má 60 minut, ale bohatě to stačí, je to dobré a nepotřebuje to být bůhvíjak dlouhé. Pravda, dávám jenom 4*, na 5* mi něco chybělo, ale film se mi líbil. Navíc tady oceňuji vybrané úhly, ze kterých kamera natáčí - tak dobře vybrané úhly jsem už pěkně dlouho u žádného filmu neviděl. ()
Aki Kaurismäki natočil jednu z nejbizarnějších road-movie, kterou jsem kdy viděl. Bodejť by ne: dva finští introverti "těžšího kalibru" podnikají ve volze svou cestu z Finska do Sovětského svazu. Po cestě naberou dvě Rusky, které výřečností taky zrovna nehýří. Kaurismäkiho další skvělý a minimalismem prodchnutý snímek o tragikomických životech tragikomických postav žijících na okraji společnosti. Aki Kaurismäki opět prokázal svůj filmařský kumšt - výborná (statická) práce s kamerou, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné hlášky. Poznámka: vzhledem k počtu dialogů není žádným problémem ty hlášky opravdu považovat za nezapomenutelné. ()
Přijeli rockeři z Helsinek! Klasická forma Kaurismäkiho filmů, zde však v opravdu ryzí (nezředěné podobě). Monology (ano opravdu jsou to skoro jen monology) postav zaberou asi jednu stránku papíru, ale kdo by to řešil. Jenom si navléct na sebe ty nejvíc švihácké šaty (oblek či rockerská bunda) a jede se. Po cestě naložit dvě "slepice", pozvat je do restaurace a mezitím vychlemtat litry kávy nebo vodky (podle gusta každého) a nesmí chybět "pořádnej rock". Nuda, mlčení, dlouhé záběry i pohledy do blba, typické road movie zastávky (v motelu, u benzinky, někde v poli, na kafe) no prostě paráda. Kupa frajerských a inteligentních hlášek a nezvyklý konec filmu. Hned zítra vyjíždím také... ()
Rock 'n' Roll je nesmrtelnej a Elvis žije! Takže, klucí, než zítra vyrazíte ven balit pěkný holky, tak si nezapomeňte nasadit raybány, upravte si vous do úzkého knírku, přesně tak, jak ho nosí čtyři ze tří mušketýrů, projeďte si vlasy tam a zpět pomádou a zařvěte hlasité „yeah“. Ve svém oblíbeném klubu počkejte, až dýdžej začne hrát třeba něco od Chucka Berryho, vtrhněte na parket a rozjeďte svůj nezapomenutelný „dug step“, je to přesně ten pohyb, kdy jednu nohu taháte po podiu a druhou si pomáháte dopředu lehkým nakopáváním. Když u toho nezapomenete na pořádnej drive a zvládnete si u takřka sexuálních tanečních kroků nevykloubit kyčel, tak vám slibuji, že budete za stejný libový frajery jako jsou krejčí Valto spolu s automechanikem Reinem z tohohle Kaurismäkiho filmu. Použité zdroje ke komentáři: nějaká stará tlustá knížka o rocku. ()
Reklama