Thelma

Úvodní scéna nechá málokoho na pochybách, že nepůjde o běžné rodinné drama. Krajina ponořená do sněhu, otec, děvčátko v červeném oblečení, laň, puška. Thelma je Carrie. Tedy, není zcela Carrie, ale určité podobnosti se najdou. Thelma ovládá jisté síly. I když se nejedná přímo o telekinezi, zvláštní psychické schopnosti tu jsou. Rodinné zázemí je podobné jako u Carrie - přísná výchova ve jménu Boha, jako by Thelma úpěla pod knutou Ďábla. Jak dívka pátrá po tom, co se sní děje, odkrývá divákovi svoji minulost, ve které je nejedno tajemství. Psychologické mysteriózní drama je seversky pomalé, avšak nenudí. Jako rudá nit se vine celým příběhem podivný neklid, temné mrazení, kdy čekáte, jak se vše najednou zhroutí nebo exploduje. Snové scény mají zvláštní kouzlo, zejména ty s vodou. Symbolika barev, smysl pro detail, ptáci. Samozřejmě vše dopadne špatně, což je fajn. (24.11.2018)

Zvláštní film o samotě, která je pro mně naprosto pochopitelná a věcmi mezi nebem a zemí, které perfektně dokreslují seversko-mysteriózní atmosféru. Nemusím témata okolo křesťanství a věřících, ale tomuhle filmu to vyloženě sluší, tedy Thelmě to sluší, když začne hřešit a pak se snaží, aby jí Bůh odpustil. Film si získal mé srdce nejen láskou mezi dvěma ženami, ale i brilantně vyobrazenou hlubokou bolestí a osamělost a v poslední řadě i skvělou skladatelskou prací od Ola Flottum. (23.11.2018)

Ke konci roku znepokojivá záležitost z Norska.Hlavní hrdinka Thelma silně věřící doposud nepolíbena ničím, postupně začíná ochutnávat hříchy života na střední škole a zamiluje se do dívky, ale kolem ní se začínají dít divné a nevysvětlitelné věci. Zní to jako povídka od Kinga ( Carrie), ale film zasahuje spíš do psychologie než čistého hororu, ale pár scén rozhodně stojí za to ( Ty s dítětem či samovzplanutí na loďce). Trošku mě zklamal otevřený konec, což příliš nemusím, ale jinak bezesporu kvalitní záležitost se sociálním podtextem. Dobře natočené s inteligentními dialogy, atmosférické, ponuré a s lesbickým nádechem. Dobré, bavilo mě to. 80% (20.12.2017)

Škandinávsky ponurá, vnútorne krehká dráma o osamelosti a skľučujúcej uväznenosti dospievajúceho človeka v náboženských myšlienkových mantineloch. Perfektne skĺbená s nadprirodzeným thrillerom hororových rozmerov, a s boľavým srdcom tlčúcim túžbou po naplnení prvej, “zakázanej” lásky. Úžasný, brilantne zrežírovaný zážitok a pravdepodobne európsky film roku. [Sitges FF] (11.10.2017)

Trier si to zřejmě dobře spočítal a jeho poněkud zašmodrchaná rovnice zřejmě platí pro většinu (?) diváků. Nicméně popisuje jakýsi svět naruby, vyznačující se souborem úchylek, jak psychických, tak somatických. Trochu jsem se probral při diskursu PSYCHOGENIC NON-EPILEPTIC DISSOCIATIVE SEIZURES, ale i to vyšumělo jaksi do ztracena. Navíc bych se chtěl ohradit vůči názoru, že se jedná o variantu "bildungsrománu", v němž se dívka vymaňuje z patriarchálních názorů (porovnejte jen třeba s Goethovým Vilémem Meisterem) - láska, přátelství, umění, tvorba, poznávání atd., nic toho se zde nevyskytuje. Je sice pěkné, že Thelma s batůžkem opouští rodný dům, ale nevyřešila ani jeden ze svých "problémů". Čeká ji tak pouze cesta zpět do rodinného "prokletí", za babičkou. (09.12.2022)