Zmluva s vrahom

Aki Kaurismäki, tenhle svébytný originál evropského nezávislého filmu, natočil řadu vynikajících filmů a vyprofiloval se ve tvůrce s osobitým a nezaměnitelným rukopisem, který se dá lehce detekovat i v Smlouvě s vrahem. Finský bard i zde šetří dialogy, slovo je spíše nicotná ozdoba, vše se podřizuje obrazu a chladně bezvýchodné atmosféře (je tu všude velmi cítit, že takhle točí filmaři ze severu), pomalé tempo a minimalisticky pojatá forma, typické nájezdy kamery směrem k hrdinovi, dlouhé střihy a převládající chladné barvy a tma. Zajímavá je i směsice žánrů, kterou Kaurismäki mixuje coby originální koktail - zpočátku trpké sociální drama pozvolna přerůstá do sociální satiry a posléze do detektivky s jasně zasazenými ozvuky filmu noir, který je zde ale spíše parafrázován, než přímo adorován (snad všechny postavy stylově kouří, ke slovu se dostává femme fatale, úžasná je scéna v Honolulu baru...), mezi tím se ještě navíc objeví prvky absurdního humoru a jakési gangsterské romantiky, celý snímek režisér pojímá spíše jako absurdní frašku, kterou doprovází několik významových předělů. Nelze opominout ani originální hudební stránku (hudby je ve filmu skoro více než mluveného slova) a zdůraznit jakýsi klip uvnitř filmu s frontmanem The Clash Joe Strummerem v nezvyklé roli barového hráče (ten se mimochodem narodil v Ankaře v Turecku a jedna z postav, člověk vyhazovaný ze zaměstnání hned po hlavním hrdinovi, má taktéž turecké jméno, tipl bych si, že to není náhoda...). Film lze chápat pouze s předem akceptovanou mírou nadsázky, jelikož humor ve filmu (a obecně v Kaurismäkiho filmech) je hodně svojský a v relaci s běžně prezentovanou formou západního filmu jde o věci takřka nehumorné, jejich meritem je jakási paralela mezi běžným a absurdním, posouvání kontextů, hraní si s absurdními nápady...v tomto směru vyšlapal Aki Kaurismäki svým následovníkům hodně širokou stezku... (11.05.2010)

Sociálno kritická satira o zamestnancovi Kráľovských vodární, ktorý prijde o stereotypnú prácu a v zúfalstve z ničnerobenia si za posledné peniaze najme zabijaka, ktorý ho má v nestráženej chvíli šetrne odpraviť. Ale nanešťastie sa zaľúbi. (Len tak na margo ... zabijak je tuhý fajčiar.) Táto Kaurismäkiho proletárska pecka poslúžila ako inšpirácia napr. pre tento odvar. Technická poznámka: Doposiaľ jediný Akiho film, ktorý ČT uviedla vo Filmovom klube s dabingom. A celkom slušným.(1.2.2005) (01.02.2005)

Můj třetí pokus o Akiho Kaurismäkiho. S tímhle pánem to asi dohromady nikdy nedám, minimálně skrze jeho filmy a podivný smysl pro humor ne. Nechal jsem se přesvědčit nadšenými uživatelkami z diskuze o francouzské kinematografii a na doporučení zhlédnout tento film. Ale žádná sláva se nekonala, téma náhlého vyhazovu ze zaměstnání je sice nesmírně nadčasové, nicméně o tematicky zajímavý film se ve výsledku dle mého názoru příliš nejedná. Působí na mne vyprázdněným dojmem: průměrné dialogy, dlouhé mlčení, statické záběry, schválně natahované scény, minimum napětí... a s výjimkou dvou neúspěšných pokusů hlavní postavy o sebevraždu žádné momenty k zasmání či alespoň pobavení, což vzhledem k tomu, že mělo jít o komedii, je v kombinaci s nudným dějem asi to nejhorší. Na předchozích dvou komedií od AK se mi líbila černobílá kamera a hudba, zde Aki točil v barvách, zbyla tedy ta hudba, kterou šlo poslouchat. Ač přiznám se, taky nepobírám, proč okamžitě po sebevraždě jedné z hlavních postav na konec přišla tak veselá odvazová písnička. Šlo se dívat i na Léauda v hl. roli, nepředstavitelně horší bylo poslouchat jeho angličtinu se šíleným přízvukem (bez ohledu na to, že v roli cizince mohlo jít o záměr). Uznávám, že své osobité umělecké kvality to má, chvílemi na mne ta podivná atmosféra dokázala působit, ale jinak se asi bez cinefilních skvostů podobného ražení dokážu obejít. A mimochodem, i ta rádoby "femme fatale" působila na mě absolutně nepřítažlivě. 40% (22.08.2020)

Když jsem šel do kina na tenhle film v rámci Projektu 100, náhle jsem si uvědomil, že jsem neviděl jediný film Akiho Kaurismäkiho. Trochu se mě zmocnily obavy, zda to bude koukatelné, ale film samotný mě naprosto odzbrojil. Lehký humor jinak ponuře laděného snímku dává divákovi nahlédnout do kuchyně tohoto finského režiséra, který mu pak nabízí odkazy světové klasiky jako Nosferatu či vědomě zneužívá režisérské majstrštyky pana Hitchcocka. (03.03.2010)

Kaurismäkiho začínam mať ako tvorcu stále radšej a radšej. Jeho looseri sa snažia vymaniť so sociálneho bordelu a nájsť svoje šťastie skrze jednoduché cesty a riešenia. Léaud je geniálny. Jeho výraz a gestá hovoria častokrát za všetko a dodáva filmu Francúzsku eleganciu aj napriek tomu, že je to film odohrávajúci sa v Anglicku a natočený Fínom. Páčil sa mi drobný humor, pekne a nenásilné dejové zvraty a elegancia s akou režisér ukočíroval príbeh do samého konca. Je to jednoduchá zápletka, ale v rámci možností veľmi pekne rozvetvená a vypovedajúca o sociálnych problémov jednotlivcov možno viacej, ako film priamo zameraný na túto tému. Kaurismäki sa totiž vyhol popisnosti a pritom zostal svojský a úsmevný. (24.09.2014)