Zmluva s vrahom

Sociálno kritická satira o zamestnancovi Kráľovských vodární, ktorý prijde o stereotypnú prácu a v zúfalstve z ničnerobenia si za posledné peniaze najme zabijaka, ktorý ho má v nestráženej chvíli šetrne odpraviť. Ale nanešťastie sa zaľúbi. (Len tak na margo ... zabijak je tuhý fajčiar.) Táto Kaurismäkiho proletárska pecka poslúžila ako inšpirácia napr. pre tento odvar. Technická poznámka: Doposiaľ jediný Akiho film, ktorý ČT uviedla vo Filmovom klube s dabingom. A celkom slušným.(1.2.2005) (01.02.2005)

Kaurismäkiho hra s filmem-noir. Tradičně málomluvní osamělí hrdinové v ošuntělých ulicích a bytech Londýna rozehrávají zápletku jak ze situační komedie, která sice vypadá vážně, ale autor na diváky neustále pomrkává a i díky tomu je film, který začal jako existenciální depka, něco mezi poctou klasickému žánru a jeho svéráznou parodií. Já se každopádně bavil dobře. (17.03.2010)

Aki Kaurismäki, tenhle svébytný originál evropského nezávislého filmu, natočil řadu vynikajících filmů a vyprofiloval se ve tvůrce s osobitým a nezaměnitelným rukopisem, který se dá lehce detekovat i v Smlouvě s vrahem. Finský bard i zde šetří dialogy, slovo je spíše nicotná ozdoba, vše se podřizuje obrazu a chladně bezvýchodné atmosféře (je tu všude velmi cítit, že takhle točí filmaři ze severu), pomalé tempo a minimalisticky pojatá forma, typické nájezdy kamery směrem k hrdinovi, dlouhé střihy a převládající chladné barvy a tma. Zajímavá je i směsice žánrů, kterou Kaurismäki mixuje coby originální koktail - zpočátku trpké sociální drama pozvolna přerůstá do sociální satiry a posléze do detektivky s jasně zasazenými ozvuky filmu noir, který je zde ale spíše parafrázován, než přímo adorován (snad všechny postavy stylově kouří, ke slovu se dostává femme fatale, úžasná je scéna v Honolulu baru...), mezi tím se ještě navíc objeví prvky absurdního humoru a jakési gangsterské romantiky, celý snímek režisér pojímá spíše jako absurdní frašku, kterou doprovází několik významových předělů. Nelze opominout ani originální hudební stránku (hudby je ve filmu skoro více než mluveného slova) a zdůraznit jakýsi klip uvnitř filmu s frontmanem The Clash Joe Strummerem v nezvyklé roli barového hráče (ten se mimochodem narodil v Ankaře v Turecku a jedna z postav, člověk vyhazovaný ze zaměstnání hned po hlavním hrdinovi, má taktéž turecké jméno, tipl bych si, že to není náhoda...). Film lze chápat pouze s předem akceptovanou mírou nadsázky, jelikož humor ve filmu (a obecně v Kaurismäkiho filmech) je hodně svojský a v relaci s běžně prezentovanou formou západního filmu jde o věci takřka nehumorné, jejich meritem je jakási paralela mezi běžným a absurdním, posouvání kontextů, hraní si s absurdními nápady...v tomto směru vyšlapal Aki Kaurismäki svým následovníkům hodně širokou stezku... (11.05.2010)

aki kaurismaki ma stale viac dostava svojou ludskostou. jeho filmy su jednoduche, proste a za kratky cas dokazu povedat ovela viac ako sto dalsich filmov naraz. v tomto pripade ide o uplne jednoduchu zapletku, sice mierne netradicnu, ale kludne uskutocnitelnu aj v realnom zivote. vsetko je to do bodky vypointovane trefnymi dialogmi a kolkokrat netreba na vystihnutie situacie ani nic povedat pretoze sympatie si zasluhuje aj herecka osadka. lubiva je este aj zaujimava kamera, strih a hudobna zlozka. maly nenarocny film s nevycislitelnou kvalitou a pre niekoho urcite aj posolstvom. (19.11.2007)

-3* Filmy tohoto režiséra můžu a jeho styl mi sedí - absurdní situace, nadhled, minimalismus. I tento obsahuje stejné ingredience a přitom mi přišel jiný, takový neslaný nemastný. Možná z těch evropských herců nevyzařovala stejná energie, na kterou jsem zvyklý od chladných seveřanů. Nebo to bylo na můj vkus přehnaně minimalistické, naivní a předvídatelné? Nevím, ale i to má stačilo, aby to bylo na tři hvězdy :-) [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (11.09.2016)