Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene

Vážně na tohle bylo potřeba 4 epizod oproti Případu pro exorcistu, kterému stačily tři??? Nezajímavý a nudný případ s fakt trapným vrahem i jeho motivacemi. Vlastně celé to politické zasazení tomu vůbec nesedí, upřímně mi u detektivek moc nesedí. Výkony jsou někdy fakt dobré a někdy hraničí s tragičností. Nevím, celé je to takové na houpačce, takže si to žádné jiné hodnocení, než průměr nezaslouží. (14.05.2019)

Druhá minisérie ze série Detektivové od Nejsvětější trojice. Modré stíny ani zdaleka nedosahují kvalit předchozího případu detektivů od Nejsvětější trojice. Není to skoro vůbec vtipné, jen trochu napínavé, skoro vůbec kriminalistické, rozvíjí to spoustu osobních rovin, přičemž ta Terezy Voříškové je zcela lichá a zbytečná. Krobot bohužel ustoupil výrazně do pozadí, což je hrozná škoda. Dá se dívat jedině na Melíškovou a standardně vedlejšího Majera, i když i tady byla vedlejší linka s dcerou fakt zbytečná. Mít to 120 min ve dvou dílech - ok. Takto teda ne. (28.04.2016)

Jen bych chtěl zdejší koncesionáře upozornit, že podobné lapsy se občas stávají i u velké BBC. Z posledních let například hromada stížností na zvuk u Jamaica Inn a na obraz u Wolf Hall. Tak vám to tvůrci Modrých stínů ulehčili a můžete si zanadávat na obojí hned u prvního dílu. Jen doufám, že zůstalo u mailů na Kavčí Hory a nevolali jste kvůli tomu opraváře. (07.03.2016)

Z Modrých stínů jsem opilejší než Klára Melíšková po jedné sklenici vína (a to je překvapivě hodně). Kde minule Hřebejk s Jarchovským skončili na hraně guilty pleasure a nabídli mišmaš tak bezelstně roztomilý a bezradný, že si ho šlo užít, ujíždí Viktor Tauš o tolik dál a urputněji, že zřejmě překročil hranice časoprostoru... a vznikla nejzajímavější minisérie České televize za nevimjakdlouho, která svojí stylistickou svéráznosti neskutečně šlape a graduje od wtf výpalu očí a absolutního zmatení mě jako diváka, proč to všechno probůh vypadá, jako by někdo zdrogoval Toma Hoopera LSD a donutil ho pod pohrůžkou smrti na iPhone natočit Jarchovského scénář za čtyřiadvacet hodin, až k první funkční katarzi v Jarchovského textu po X letech. Nezažil jsem na České televizi něco, co by bylo tak divný, nepříjemný a přitom tak pozitivně na mě působící. Netrouf bych si říct, že je to "povedený", ale rozhodně je to zajímavý. Jen je jasný, že 1) diváci to nerozdýchají a 2) málokdo přečká první nudný díl. Já těch pět hodin v kině přežil a nakonec odešel spokojený... (28.02.2016)

Na české televizní poměry jsou Modré stíny až nebetyčně zajímavě natočené. A taky mimořádně divné a nevyrovnané, proměnlivou kvalitu nemají jen jednotlivé díly, ale jako na horské dráze jsem si připadal i mezi scénami. Kdy některé jsou skutečně silné, výborně zahrané i napsané, zatímco jiné jakoby vypadly z úplně jiné, o několik úrovní horší produkce. Právě tahle nevypočitatelnost mi zkazila druhou polovinu seriálu, protože je poměrně otravné užívat si určitý moment a zároveň se strachovat, co přijde po něm. Stejně tak je děj ve druhé půlce příliš přesycený dějovými linkami, které ve výsledku nikam nevedou, zpomalují ty zajímavější a na konci nijak nepomáhají ke katarzi (která zde podle mého do značné míry není). Všechny tyhle věcí přispívají k velmi zvláštnímu feelingu, který je celou minisérií prodchnutý. A v případě Modrých stínů hodně záleží na tom, jak na vás právě tento feeling zapůsobí, protože jsou díky němu v mnoha ohledech problematické, ale taky zajímavé a svým způsobem jedinečné. Nikomu bych se je asi neodvážil doporučit, ale za vidění určitě stojí. Protože něco podobného opravdu není na obrazovkách České televize k vidění každý den. (01.03.2016)