Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene

Spisovatel Michal Sýkora je odvážný kritik poměrů a nebojí se literární hyperboly- trochu přitlačit, aby si toho neřádu kolem nás všimli i ti nejzabedněnější, ideálně všichni. V této svojí předloze zúčtoval s jedním filutou, jemuž coby Olomoučák viděl roky do karet. Ivana Gelnara nám příkladně Xaver Veselý před nedávnem v jednom ze svých orálně rektálních rozhovorů představil div ne jako svědomí tohoto národa. Jsem rád, že alespoň umělecká díla zůstanou nositeli jeho skutečného odkazu. Gelnar nevraždil, jen šulil a to není fikce, ale holý fakt. (16.03.2016)

"Chtěl jsem jim říct, ať si můj osobní spis strčej do prdele. Ale moje osobní statečnost má asi svoje limity." Modrý stíny nejsou černobílý a to je jejich velká výhoda. Nabízí totiž nejednoznačný figury, takže estébák, politik, dotační zloděj nebo kariéristickej polda nemusí být automaticky svině. Většinou jsou, ale tady se neškatulkuje, což mě potěšilo víc než celý vyšetřování. Ono je teda celkem spletitý, jak už to v případech s dlouhoprstejma politikama bývá, ale není nijak zvlášť zajímavý a několik logickejch nesmyslů je taky poměrně těžký přehlídnout. Přesto to má slušnou atmosféru. (18.12.2023)

Zatím hodnotím dvěma hvězdičkami a doufám, že se to zlepší. Ze zásady se nedívám na vícedílné detektivky a to od doby Dalglishovek v ČST, kdy mi dvakrát utekl poslední díl, což je u detektivky dost blbé. Prostě jsem měla v sobotu večer jiný program. Na tohle jsem odhodlaná se dívat, protože jsem v Olomouci studovala na fildě a jsem zvědavá, jestli ty prostory poznám a vůbec jak to tam teď vypadá. K hodnocení - prozatím : hercům fakt NENÍ rozumět a je to celé takové jakési rozhozené. Některé scény jakoby nikdo nerežíroval a nechal kameramana, aby si dělal, co chce. Snímá pěkně, ale hrozně mu to trvá! Chápu, že T. Voříšková je krásná, ale koukat na ni v detailu minutu a to několikrát musí lézt na nervy i jejím obdivovatelům. Chodí se chodbami a jezdí auty, působí to jako vata. A taky aby to nebylo moc akční, to se do ČT nehodí....Tož uvidíme. Tož jsme viděli: už tak odpornou Melíškovou ožralou po sklence vína a vyřvávající svoje antiestébácké poselství, čurající a polosvlečenou jakousi bábu, holou pudel jakéhosi herce, třepajícího s Voříškovou, hodně chození a urputných pohledů nejen Melíškové. Hercům nadále není rozumět, zřetelně mluví akorát pan Huba. Hvězdičku neodeberu za Gelnara - Langera. Jo a abych dodržela výšeuvedenou tradici nikdy nepodařeného sledování detektivních sérií , druhý díl jsem neviděla, opět jsem měla tak jako kdysi lepší program. Už při "koukání" (naštěstí jsem u toho dělala i něco jiného) na 3. díl nelituji. A z fakulty tam není nic nebo tam není přes tu uměleckou kameru vidět....NEZLEPŠILO, NAOPAK HRŮŮŮŮŮZA. Trapný vrah, trapné rozuzlení, tradičně se z inteligentního unikajícího vraha stal psychopat. Nedokážu odpustit kiks v rozuzlení, který tu nechci uvádět pro případ, že by to chtěl někdo někdy vidět. PSEUDOUMĚLECKÁ PSEUDODETEKTIVKA....hlavně, aby to nebylo komerční! (29.02.2016)

Jako celek mi to nakonec nevyznělo tak strašně. Na tuhle minisérii jsem se těšila, zvláště jsem byla zvědavá právě proto, že se to natáčelo u nás v Olomouci na univerzitě a mém milovaném Konviktu. První díl byl pro mě šok. Hercům jsem vůbec nerozuměla, hrozně všichni huhlali. Kamera naprosto strašná... nevím, kde pobrali nápad natáčet proti světlu, takže člověk nevidí vůbec nic. Herecké výkony? Jako oni jim zakázali hrát nebo co? Tak ploché postavy byste těžko pohledali. Nehledě na to, že jste najednou vrženi do nějakého děje nějakým divným rozhovorem mezi dvěma cizími lidmi, z nichž tomu jednomu (rozuměj Chalupovi) rozumíte každé 10. slovo. Pak přijde Voříšková, tváří se jak kdyby jí uletěly včely, naprosto hysterická přehrávající uklizečka... Velké zklamání. Pak přišel druhý díl a člověk konečně začal chápat, o co tu jde. Postavy začaly vypadat více reálně, ale stále mi přišly totálně ploché. Začínám se docela bavit těmi close-upy a kapitán Mráz mi začíná připadat jako sexy tatínek. Taky se bavím tím, kdy evidentně UP má jen jednu budovu - konvikt a je úplně jedno, za kým jdou, všecko se odehrává tam. Čili vy víte, že ona se nachází na Konviktu a právě se chystá vejít dveřmi /které reálně vedou do horního patra kaple/, kterými vejde do kanceláře/zasedací místnosti, která se nachází na Křížkovského. Funny. Třetí díl začne tím, že vedoucí případu doktorka Výrová se opije po skleničce a půl vína a začne tam řvát na plukovníka Vitouše, přičemž potom, co na sebe řvou, on v klidu prohodí "Tak si vem křupky, nebo co..." a ona "Nechci křupky." Kapitán Mráz má sexy narezlý fous. Čtvrtý díl a díky bohu už je tu konec. Můžeme vidět totálně rozmlácenou Voříškovou... nejprve heverem do hlavy, pak hlavou do auta, pak si její hlavou otevře skleněné dveře... cool. Závěr? Mám z toho hrozně smíšené pocity, první dva díly jsem myslela, že umřu nudou a hrozně mě to všecko sralo. Kamera, zvuk, herci, jejich postavy, nikam nevedoucí vyšetřování. Pak jsem se ale začala bavit nad některými scénami a že jsem v komparzu zahlédla známé tváře, ale i tak je to tak na 2,5*. (02.04.2016)

Jsem asi staromódní, když ani v tomto seriálu nedokážu ocenit inovativní přístup pana kameramana. Uvítala bych, kdybych viděla místo kleneb a stropů také celé postavy herců. Kolikrát bylo vidět jen půl postavy, ale celý strop. Příchozí a odchozí postavy byly nevím z jakého důvodu umělecky rozostřeny a opět se zde objevila fascinace temenem herců, hlavně tedy Kláry Melíškové. Občas jsem si nemohla pomoci, abych nemyslela na úvodní znělku Macha a Šebestové, kdy Mach sjíždí po zábradlí a signalizuje svou odbočku červeným uchem. Skrz uši Kláry Melíškové sice krásně pronikalo světlo, jen nevím, zda je to pro pochopení zápletky příběhu podstatné. Přiznám se, že první díl mě dostal, druhý navnadil ještě více, ve třetím jsem trochu plavala a v tom posledním jsem se maličko topila, ale to je jen můj problém. Celkově musím říct, že všechno ohledně přílišného světla a záběrů klidně zapomenu, protože seriál mě opravdu velmi zaujal (i kvůli naprosto skvěle zahrané postavě pana Barana) a netrpělivě jsem čekala na jeho vyústění. (13.02.2023)