Tiché miesto

"Tiché místo" má tak strašně dobře vystavěný svět, tak skvostně vrstvené vyprávění obrazem a tak precizně budované napětí, až si to člověk ani nechce kazit hnidopišskými a cynickými připomínkami. A že by se jich našla řada, v čele s tím, jak sebevražedné je procházet tímto světem se zpovykaným teenagerem na krku. Jenže o to tu jednak nejde a spíše podobné připomínky vykazují defekty v nás samotných než ve filmu. "Tiché místo" možná pokulhává v konkrétních peripetiích, ale jeho síla čerpá z úchvatně důmyslného využití zvuku coby výrazového i dramaturgického prostředku a vynikajícího promyšleného světa i jeho  postupného představování vyprávěním. A právě jako slice-of-life z tohoto unikátního světa je film pohlcující a fascinující. _____ PS: V kině je to k posrání intenzivní i napodruhé. (16.05.2020)

Forma poráží obsah, ovšem tak suverénním způsobem, že má smysl tenhle úkaz vidět na velkém plátně. Krasinski překvapuje režijní jistotou a minimálně ve zvukových kategoriích by měl útočit na Oscary. Příběh je docela slabý, v základní premise je spousta slabin a každá další desetiminutovka vyvolá víc udivených otázek než smysluplných odpovědí. Ne, takhle by ten svět opravdu nemohl fungovat. Ale to je nakonec vedlejší, protože tu máme horor, jenž sází na ticho - už proto stojí za pozornost. A napětí plynoucí z naprostého ticha zase jednou ukazuje, že nejděsivější je to, co nevidíme (neslyšíme). Bitky s emzáky sklouzávají do survivalu, ale tou dobou už vás bude mít Tiché místo omotané kolem prstu. Tleskám originalitě a kdyby se společně s ní svezla i zručnější scenáristika. měli bychom tu možná horor dekády. Takhle "jen" velmi nápaditý a povedený kus. (03.07.2018)

Skvělý žánrový film, pokud mu odpustíte to, že pointu by ve skutečnosti každá příčetná společnost odhalila dávno předtím, než by situace přešla do takového extrému, a akceptujete s nadhledem finální záběr, který víc patří do pokleslé zábavy dob minulých než do současného chytrého hororu. Režijně je to každopádně velká lahůdka. Krasinski má ohromný cit pro budování napětí a i když mu občas logika hapruje, prací s herci a prostorem to prodá. Velká radost a konečně TICHO v kině. (14.05.2018)

Skvělý nápad, který trošičku pocukroval hororové vody roku 2018. Film, ve kterém se toho moc nenamluví, protože se odehrává v dystopickém světě, ve kterém žije mimozemská civilizace, která ničí vše, co promluví. Má to celou řadu nelogičností, ale jednoduchost a nápaditost tu vítězí nad obsahem. Napětí z filmu doslova stříká a manželský pár Emily Blunt a John Krasinski si toto rodinné hororové drama vysloveně užívá. Ostatně stejně jako divák. Jen z trochu jiného úhlu pohledu. (11.10.2018)

Verbální komunikace by se vešla za nehet malíčku, odpovědnost rodičovství navázaná na Krasinskeho snubní prsten na prsteníčku, vztyčený prostředníček všem tvůrcům, co už přes dekádu nejsou schopni natočit intimně laděnou alien invasion (mluvím o tobě, cloverfieldská franšízo), ukazováček před ústy na znamení ticha, co přinutí diváka vnímat jeho zvuk a kdyby lekací scény to ticho tak razantně nerozrážely, byl by tu i zvednutý palec. Podobnost s Gibsonovou famílií uprostřed lánů je nepřehlédnutelná (postavy na omezeném prostoru pod stupňujícím se tlakem a všudypřítomný strach utužující vazby). Akorát modlitby, sklenice s vodou a baseballovou pálku vystřídaly nuceně tlumené emoce, zesílené naslouchátko a stará dobrá brokárna. Kde vzali všechen ten písek na cestičky a jak vypěstovali bez strojů tolik kukuřice? Proč armáda nepoužila akustické zbraně? Proč na vetřelce nezkusila letákovou kampaň v Brailleově písmu? Proč na farmě nezkusili odpuzovač kun? Ty otázky tu jsou, ale víte co. Když je člověku dopřáno prvotřídní napětí, na logice zase tolik netrvá.. (11.05.2018)