Dokonalá lúpež

Dost promyšlený heist movie. Obsazení sice kromě Butlera není příliš známé, ale to ani nevadí. Celé je to o popichování mezi zločinci a policií. Kdo koho přechytračí a kdo a nakonec vyhraje? Je to jeden z těch filmů. kde člověk fandí spíš policii. Tenhle gang se s tím vážně neštve a jde opravdu přes mrtvoly. Na konci dojde i k velké přestřelce na ulicích LA. Konec mě trochu překvapil. "Nedělej to." (24.07.2019)

Gudegast se bezskrupulózně vydal na lup a oběť si vybral vskutku směle. Ono totiž vyloupit Nelítostný souboj, jeden z nejlepších žánrových počinů všech dob, přičemž se neobávat, že skončím prošpikovaný vlastníma kulkama a poplivaný roztomilou sadou žalostných vulgarismů na verbalově pranýři, to se dá kvalifikovat minimálně jako pokus o společenskou sebevraždu. Musím však konstatovat, že to frajer k mému velkému přeqapení vcelku důstojně přežil. DzHýt to sice není, tam huhňavý slizák nehonil partičku bukanýrů ze speciálních homojednotek a chybí tomu větší dějová rozmanitost a zkušenější režie, nicméně uplácané je to velkoryse, baví to, odsejpá a v žádném případě neuráží. Žérár Řiťler je mačističtější než MačuPikču, při tom skupinovém honění si šlape zaníceně na jazyk ještě důsledněji, než když hnal bojůvku polonahých fparťanských buverantů do termopylfké foutěfky na kopí roftoužených Perfanů, a jeho nesympatickému testosteronovému kokotovi v kundě z boženky a s umaštěným plnovousem k dokonalosti chybělo snad jen to, kdyby ještě ležérně žvýkal střepy a zastřihoval si bradku hasičskou sekyrou. Nicméně i tak se jedná o dosud nejsugestivnější výkon v jeho panoptiku hormonálně nevyvážených maskulinních megadrsoňů, u kterých si nejedna otylá hospodyňka s gustem mne slimáka jen při představě, že by ji takový krutopřísný ultrabouchač určitě zvládl i úplně sám přetočit na břicho. Ne jako ten proplešlý zženštilý vychrtlý chcípák, co si ho v pominutí míchy před patnácti lety omylem vzala. Prostě solidní, zábavný a dobře zahraný rymejk, kterému slušně rozptýlený verbal odpustil i další, téměř neodpustitelnou do pekla volající čorkařinu, a sice Verbala Negrokinta! (21.04.2018)

Tyhle vzkazky o pomalovaných macho borcích na obou stranách zákona, co nemají bicepsy, ale přímo tricepsy, mám upřímně rád, takže jsem byl v klidu a Gudegastovi dlouho odpouštěl to neobratné kráčení v precizně vyšlapaných losangeleských stopách Manna a Ayera (povrchně vykreslené charaktery, nakousnutá rodinná pozadí šumící do ztracena, loupež počítající s předpokladem, že všechny Murphyho zákony odjely na dovolenou). Když však přišel čas na „Donnieho parťáky“ (v originále Fräulein´s Football Eleven), přestal jsem být tranquillo.. (24.04.2018)

"Ti padouši to nejste vy. Ale my." Tak dokonalá loupež? Já o tom mám jisté pochyby, protože jestli mě mělo závěrečné odhalení přivést v úžas, tak mě spíš rozesmálo a donutilo ubrat hvězdu z hodnocení. Do té doby mě totiž bavil souboj sympatického gaunera Merrimena s namachrovaných strážcem zákona Big Nickem. Ti dva si svá péra sice nepřeměřovali úplně originálně, ale scény na střelnici či v posteli měly určitý náboj. Jinak jsem se bavil spíš v jednotlivostech typu zastrašování plesového partnera dcery partou drsných svaloušů. Po takovém výstupu bych ji skutečně přivedl domů do půl dvanácté. Pro jistotu spíš kolem deváté. Taky mě pobavil Fräulein za volantem. Prostě v adrenalinu problém nebyl. Spíš mi vadilo to neustálé vykrádání legendární předlohy, Nickovo buranské chování a samozřejmě "geniální" plán. Bohužel je znát, že to neplánoval žádný Moriarty, Joker ani Keyser Söze, nýbrž obyčejný ... (14.12.2018)

Gudegast má echt slabost pro duo krimi klasik z pětadevadesátého. A ani se to nesnaží skrývat čili je napodobuje seč mu síly stačí; od stylizace přes průběh až po jednotlivé zvraty. Ano, je to tedy "wannabe" hold dvěma klasikám od rutinéra bez vlastní invence více než co jiného, ale i takováto druhořadá neoriginální žánrovka může potěšit. A této se to daří perfektně, protože přesně trefila čistou esenci nekompromisních macho drsných krminálek. Akorát je tak otrocky scénu od scény okopírovaná od svých předobrazů, že vždy víte "na čem jste a co očekávat". Měla být o chlup kratší a odpustit si rodinné peripetie Nicka (nejsou zlé, ale otravně klišoidní a zbytečné, jelikož z nich nic nevzejde), protože jsou na překážku jinak veskrze sympaticky přímočaré podívané. Jde o typ chlapského bijáku, pro jaké se chodilo v devadesátkách do videopůjčoven. Tento je navíc tak dobrý, že by s přimhouřením oka obstál i v tehdejší konkurenci. (06.01.2019)