The Post: Aféra v Pentagone

Od začátku jsem tomuhle filmu nevěřil a považoval ho za zbytečnou povinnou oscarovku, výsledek je ale překvapivě o poznání lepší. Nejde ani tak o mravenčí detektivně-novinářskou práci, ani srdcervoucí osudy hlavních postav, ale o nečernobílá morální dilemata, která je skutečně potřeba řešit. Publikovat, či nepublikovat? Důvody k tomu i onomu činu jsou logické a věrohodné stejně jako osobní nejistoty, podané navíc bez přehnaného patosu. Kreativní Kaminskiho kamera a umírněná Williamsova hudba podtrhávají Spielbergův styl, který je přece jen rozmáchlejší než třeba ten McCarthyho ve Spotlightu, ale s tím se musí počítat a nakonec se vlastně ani o problém nejedná. Překvapivě tedy musím pochválit vrstevnatější příběh se zábavnějším podáním, než bych čekal. Určitě se nejedná o nic jiného, než jak to na první pohled vypadá; nedávné Všechny prachy světa ale ukázaly, že i jasně načrtnutá zápletka vedená zkušeným filmařem se může po cestě rozsypat. A to naštěstí není případ The Postu. (20.02.2018)

| Rozpočet: 50 miliónov $ | Tržby: 177,7 miliónov $ | Spielberg prináša príbeh, ktorý bude svojimi etickými otázkami aktuálny aj za 100 rokov. Trafne zvýraznuje potrebu mať "orgán", ktorý si prinajmenšiom posivieti na veci, ktoré sa v mocenských kruhoch dejú. Robí to všetko s dôvtipom, skvelým tempom a geniálnymi protagonistami. Naviac sa tam vykreslila aj línia, ktorá bola mne najbližšie: Keby sa novinárina zaoberala len závažnými vecami, a nie bulvárom, neexistovali by prívlastky k ich oboru, ako: hyeny, paparazzovia, a darmožráči... "S kvalitou raz príde aj úspech". (21.02.2018)

Steven se zřejmě až příliš spoléhal na úžasného Toma a snad ještě úžasnější Meryl. K tomu měl navíc domluveného mistra Johna Williamse pro soundtrack a polský šikula dřímal v rukou kameru. Navíc měl Steven v rukou divácky nesmírně vděčné a atraktivní téma. Neubráním se pocitu, že těžce usl na vavřínech a nabral dojmu, že se úspěch dostaví jaksi automaticky. Byla z toho sice nominace na Oscara, ale mám pocit, že proběhla čistě jen z úcty a respektu k dílu všech výše zmíněných. Není to vůbec dobře zpracované. Člověk nedostane možnost se jakkoli sblížit s jednotlivými postavami a tak zhlédne celý snímek s naprostou absencí jediného náznaku emocí. V podstatě mi bylo naprosto ukradnuté, jak dopadne soudní jednání, které se mimochodem také odehrálo snad ještě rychleji než začalo. Dívat se na to dalo, ale snímek nenaplnil ani část mých takřka neexistujících očekávání. (30.04.2018)

Spielberg se v těch politických tématech nějak našel. Možná až moc. Víc, než by musel. Když jsem si pustil Akta Pentagon, tak zkraje záběry z Vietnamu neměly chybu. Dokonce jsem si říkal, že bych si klidně dokázal představit nějakej film z Vietnamu, u kterého by mi vůbec nevadilo, že se třeba opakuje. Jenže po chvíli příběh směřuje tam, kam potřebuje a tak se rozjíždí příběh novinářů, který mě totálně umrtvil. Jak kdyby už v Americe chtěli zfilmovat každý hovno. (03.03.2018)

Akta Pentagon: Skrytá válka - to je překlad úrovně: pojďme prodat film, který se obsahem prodat neumí. Film stojí a padá na Hanksovi a Streepové. Jejich kouzelné dialogy nabité tou klasickou filmařinou jsou k sežrání - děj samotný moc ne. Film se snaží v první polovině unudit diváka k smrti a vtáhnout ho do světa nakladatelství, aby ve druhé polovině řešil existencionální otázku novinařiny a upřímnosti se špetkou špionáže, což záživné není, pokud nejste kompost, ale ve srovnání s první polovinou, kde se člověk příjemně prospí, je to takové milé probuzení. Řeklo by se kafe po ránu, ale ne. Spíš Jihlavanka. (21.02.2018)