Tak pravil Bůh
Gud taler ud
Word of God
Réžia:
Henrik Ruben GenzKamera:
Jørgen JohanssonHudba:
Kåre BjerkøHrajú:
Marie Askehave, Søren Malling, Miri Ann Beuschel, Lisa Nilsson, Mads Ole Langelund Larsen, Mads Riisom, Maria Erwolter, Jesper Asholt, Tom Jensen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Uštipačný, sarkastický a dojímavý rodinný portrét inšpirovaný slávnou biografiou dánskeho dramatika Jensa Blendstrupa sa odohráva v druhej polovici 80. rokov - v čase, keď explodoval Černobyľ. Zachytáva nevšednú rodinu, v ktorej pevnou rukou vládne čudácky psychiater Uffe, muž mnohých podivných záľub. Patria medzi ne domáce pitky s pacientmi i rázovitá výchova synov. Uffe sa doma cíti ako Boh. Ale bohovia nemusia byť dvakrát láskaví. Nevšedná tragikomédia o podivnej láske, odpustení a polievke z pálenky. (Film Europe)
(viac)Recenzie (17)
Søren Malling se tedy vážně předvedl jako herecký bůh, jak fascinující kreaci vystřihl coby morous a rodinný despota s řadou hodněmluvných pohledů a zároveň i nejedním minimalistickým vtípkem v obličeji. Naplno mě přikoval, abych sledoval jeho počínání v nezvyklé rodince a také ono pomalejší tempo, na jaké jsem si spočátku musel zvykat, k Mallingovu soustředěnému výkonu (i přes jistý nadhled pořád s hlubšími psychologickými rysy) náramně padlo. Ani nevím, jak mi slušně nakonec tato typicky seversky absurdní komedie utíkala. Příběh na pozadí děsivých jevů druhé poloviny 80. let (exploze Černobylu, šířící se hrozba AIDS) i intimních zlomových událostí v životě postav skýtá i nejednu bizarnost, z nichž třeba hned na počátku masturbující prostřední syn se stopkami v ruce mi přišel jako trapný vtip, ale ve většině zbylých případů mi onen zvláštně bizarní nádech rodinky a Uffeho dvojice gaučových „vojáků“ spíše sedl. S rozjížděným motivem boje proti zlu ze strany hlavní postavy psaným slovem jsem sice v rámci absurdní komedie čekal úplně jiný vývoj a gradaci takové zápletky, jaká během finále prakticky už zapadla do ztracena... ale nestěžuji si, protože nepředvídatelný děj mě spíše těší. [75%] ()
Z divnopostáv sa vyvinú ľudsky sympatické figúrky a z nejednoznačnej autorovej vízie príjemná rodinná dráma. Jednohubková, čisto pre pobavenie, bez nejakej myšlienkovej kompexnosti. ()
Miluju humor založený na imbecilitě postav a zde máj kreténi doslova roj. Fotr co si nechává říkat bůh, nejmladší syn tvrdí že ho znásilnila prostituka, prostřední syn dělá rekordy v rychlosti vyhonění, prostě show první kategorie, poslední část, ale jako když utne a film má hodně smutný vyznění. ()
Po tom všem, co jsem z Dánska už viděl, mě vůbec ten emotivní kolotoč, který si tu Dánové připravili, nepřekvapuje. Tak pravil Bůh začíná jako extravagantní šílenost, která je sice místy hodně na hraně s logickým uvažováním, ale zároveň je s ní docela sranda. Ta absurdita tu opravdu hraničí až s lehkou zvráceností. Pak se to ale zlomí a chytí to takový ten správný skandinávský depresivní nádech a začne přituhovat. Možná kdyby to nešlo až do takové temnoty, baví mě to víc. Ono je těžké v tak absurdní rodině hledat zbla logiky, když Vás zkraje přesvědčí, že u nich neexistuje. ()
Škoda vlažného a rozpačitého nástupu, který jako by nevěděl, jaký tón zvolit. Je to jinak taková light verze polské Poslední rodiny, které kraluje můj oblíbenec Søren Malling v roli nesnesitelného manipulativního pošuka v županu. V komediálním tónu film občas tápe, jako drama má svoje dojemně ujetá místa. Genz se rozhodl pro hodně stylizované ladění, což na jednu stranu dodává Uffeho panství svojské retro kouzlo, na druhou stranu film občas působí nadměrně koženě. Bohové musejí být šílení a já si k Uffemu nakonec vypěstoval jistou slabost. ()
"Bláznovy sny zmařené, ve šnapsu s cibulí vařené." Ostatně, cibule je prý zdravá a každá Švédka dravá. Zodpovědnou masturbací, s pohledem vilně upřeným nikoli do Playboye, ale na ciferník budíku, vzhůru k olympijským rekordům! Odskočením si do Švédska na retro šuk, coby terapeutickému léku na nesnesitelnou lehkost manželství, vzhůru ke zbytkům světlých manželských zítřků, byť s navrátivším se rakem coby kazišukem úterní pravidelnosti. A nakonec i truhla sem a truhla tam, co by ne, vždyť trocha té pošahané poezie nikoho nezabije. Každopádně jsem moc rád za několik věcí. Že umím vařit (i něco jiného než polívku), že mám českého psychiatra (psychicky zdravého), že jsem ateista (díkybohu) a že můj syn i dcera mají úplně jiné starosti (takové zdravější, řekl bych), než tohle vypečené trio synáčků cibuláčků, matičky trpné brukve a tatíčka nahnilé spisovatelské cukety, artově ujetého psychiatra, který na svých synech (ne)hezky ilustroval rčení o kovářově kobyle. Existenciální úzkostí imrvére trpícího despoty, co měl keců jak severský Palacký, hulil jak komín krematoria a "zeleninu" chlastal jako Dán. Což taky byl. Scheize! ()
Bez Mallinga by to byl průměrný film, s mou osobní dánskou hereckou jedničkou je to zajímavý portrét despotického umírajícího muže. ()
Má to slabší začátek až do svatební scény. Portrét otce a syna s temný dánským humorem. Každodenní šílený život s patriarchou a pouštění vinylových desek. Nejmladší syn píše poezii, prostřední je agorafobický chronický masturbátor a nejstarší nalezne lásku a náboženství. ()
Poněkud zvláštní psycholog v poněkud zvláštní rodině. 1) Ani se nechce věřit, že to má být podle skutečnosti, jak ji zaznamenal ve své biografii Jens Blendstrup (ten nejmladší syn)._____ 2) Dramedy je švihlá skandinávskou pochmurností a specifickým stylem humoru. Je to ale humor srozumitelný a na celou věc se lze dívat jako na vcelku podařenou filmovou hříčku. A to jsem i udělal._____ 3) Požitek z filmu mi silně zvýšili i tři mladí kluci: 22letý Mads Ole Langelund Larsen (nejstarší syn Mikkel, co se bude ženit), 21letý Clint Ruben (prostřední syn Thomas, co dělá rekordy) a 16letý Marcus Sebastian Gerd (nejmladší syn Jens)._____ 4) Je dobré, když si z filmového díla něco odnesete pro svůj každodenní život. Tentokrát to bude recept na cibulovou polévku. Kilo neloupané cibule ze síťky bez jakékoli úpravy vsypte ho vařící vody, přilijte láhev sektu a 10 - 20 polévkových kostek. Nechte provařit. Dobrou chuť. ()
Milujem kombinácie drama/komedia, vino zapíjať whisky mi nikdy nešlo:). Dáni to ale urobili celkom trefne a s citom, bez vtierania, trápnych múdrostí a klisché. Film ale nie pre masy, preto hodnotenia budu kostrbaté, a tým sa netreba nechať odradiť. Scandi_2018, nazdar ()
Ona to není příliš komedie... ()
Opět famozní Malling.Nikdy se na scéně nějak zvlášť rychle nepohybuje ale hrou mimiky v obličeji víte, co sděluje.V jádru šlo o to,jak žije jedna rozvrácená citově rodina-A vlastně v hlavní roli byla truhla.Soužití se třemi výrostky, kteří ani sami nechápali svoje myšlenkové pochody.Svérázný otec se svojí polévkou,kterou když dali do záběru poprvé ,málem mě porazilo.....Seveřani mají jiný způsob a kriteria výběru herců..... ()
Søren Malling je Boh... teda minimálne na fošnách, čo znamenajú svet. ()
30% - komentář 20ti slovy: Něco jako "Pelíšky" po dánsku...slušné postavy a divné situace...ale bez vtipu, nebo nějaké "struktury". Celkový "význam" jsem moc nepochopil. ()
Tak já nevím. Mám od seveřanů asi radši temný a psycho filmy s nečekaným koncem. Nebylo to špatný, ale asi mě v kině zkazil dojem divák vedle mě. Tlemil se snad každému záběru. A já si připadala jako suchar, co tomu moc nerozumí. Každopádně Malling byl skvělý. ()
Poetice a humoru tohoto filmu jsem nepropadl. ()
Slušná rodinná černá komedie. Uffe je bůh. Ať žije polévka ze šnapsu. ()
Súvisiace novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (viac)