Štvorec

Kto má rád interpretačne otvorené filmy, kde každý záber môže mať komplikovaný metaforický význam, alebo vôbec žiadny, ten si príde na svoje. Štvorec je tak akosi menej ucelenejší ako komorná hra so štyrmi postavami vo Vyššej moci, zato ide o úplne odlišný film, čo je myslím v prípade dvoch nasledujúcich filmov jedného výrazného autora minimálne chvályhodné. Ak položíme ľubovoľný predmet bez umeleckej hodnoty do vitríny v múzeu, stane sa umeleckým dielom? Ak prídeme s filmom na festival, stáva sa z neho umenie? Prvá otázka je z filmu, druhá napadla iba mňa. Povinnosť pre milovníkov konceptuálneho umenia. (07.10.2017)

Geniálně poskládané linky tvořící jeden příběh kolem Christiana. Je to děsně dlouhé, a pokud nejste intelektuálové, milovníci vytříbených technických filmových složek (skvělá hudba, trefná kamera) nebo nejste trpěliví, líbit se vám to ani náhodou nebude. Na tom zrcadle společnosti něco bude. Možná to není moc vidět s těmi žebráky (protože si myslím, že každý bohatý stát by dokázal vymyslet a promyslet systém, jak se s tímto problémem vypořádat), ale hodně je to vidět na té vernisáži z pravěkým člověkem. Na začátku tolik reakcí, pohybů celého těla a hlavy, a na konci strnulý pohled skloněných hlav, a kdyby tam nebylo pár lidí se selským rozumem, tak tu madam klidně vojede. Dost dobře ad absurdum hnané téma, které ale hyperkorektní společnost nepromíjí. Asi bych vyhodil toho malého kluka, a jinak to bylo dobré. (09.03.2018)

Cristian je na prvý pohľad charizmatický sympaťák, ktorý sa postupne prejaví ako privilegovaný hajzel s mnohými nepríjemnými vlastnosťami. Interakcia s chlapcom na schodoch bola veľmi napínavá a dramatická. Napriek stopáži som sa nenudila ani chvíľu. Od Östlunda som videla len Vyššiu moc, Štvorec mi sadol viac. A dosť som sa nasmiala, hoci asi ako jediná v tej minisále asi s dvanástimi divákmi. (Lumiere - 17.5.2018) (28.05.2018)

Pecka!! Vědu bych v tom moc nehledal. Jsou to takové moderní "Maléry pana účetního", jen prostě v moderním super-korektním světě. Kde hlavní hrdina Christian zažívá sled šílených událostí s šílenými lidmi. Je to film plný odporných pokryteckých zmrdů, ohavné upjatosti, ze které mi je na blití. Je to psychologicky silně nátlakovej film, kdy jsem si kolikrát z těch situací rval vlasy a nevěděl sem jestli se smát, nebo rozkopat monitor. Neustálé rušivé elementy a detaily, které jsou v očích normálního člověka sprostou drzostí, se ve filmu musí se zaťatými pěstmi "v klidu" přecházet. Já zastávám názor, že "Lepší je jedna dobře mířená rána, než dlouhý vysvětlování." Razili to i naši učitelé na základce a jsem jim za to i vděčný. Maličký příklad je třeba přítomnost řvoucího mimina na firemním jednání. Ano dnes jsme hrozně dog friendly, mimi friendly, všechno friendly a přitom jsme v neustálém tlaku a stresu, máme z toho deprese, úzkosti, mindráky, žereme prášky na nervy atd. Parádní kritika dnešní Evropy!! A jako top vsuvka je extrémní performance ruského mistra na firemním banketu, to jsem šel fakt do kolen ... :-D Bravo!! (06.09.2020)

ze tří filmů, které sem zatím od Ostlunda viděl je pro mě Čtverec nejtěžší a dalo mi docela dost práce abych si v něm zvládal nacházet všechny ty náznaky a u některých se mi to úplně nepovedlo. I přesto, že jsem ale ne všechno úplně pobral mě Čtverec dostával v maličkostech a některé scény jsou opravdu hutné a hodné zapamatování (např.slavnostní večeře). Stále tak platí, že Ostlund se po zásluze přesunul mezi tvůrce, které rozhodně chci a budu sledovat...70% (20.12.2022)