Štvorec

Cristian je na prvý pohľad charizmatický sympaťák, ktorý sa postupne prejaví ako privilegovaný hajzel s mnohými nepríjemnými vlastnosťami. Interakcia s chlapcom na schodoch bola veľmi napínavá a dramatická. Napriek stopáži som sa nenudila ani chvíľu. Od Östlunda som videla len Vyššiu moc, Štvorec mi sadol viac. A dosť som sa nasmiala, hoci asi ako jediná v tej minisále asi s dvanástimi divákmi. (Lumiere - 17.5.2018) (28.05.2018)

Aktivní využití kinematografie. Způsob, jak zviditelnit a klást otázky bez podbízivého příběhu plného roztlemených hollywoodských hvězd. Právě to dodává na působivosti. Kde je pomyslný hranice, kterou lze překročit? Kde končí umění a začíná život. Co je umělecký nadsázka a kde zažíná život? Co všechno snesou milovníci moderního umění? Ruben Östlund zaujal svým filmem Vyšší moc. I Čtverec znamená naléhavost a neústupnost v přímé konfrontaci. Není běžným relaxačním filmem na deštivé odpoledne. U Vyšší moci mě zaujala hlavně kamera, ta je i tady originální, ale dokresluje příběh, podtrhuje obsah. Za mě dobrý! (12.02.2020)

Inteligentne a s noblesou podaná komédia, ktorá má vo svojej podstate trpkú príchuť. Malý priestor v nás ako vnútorné miestečko morálnych princípov ponúknuté ako umenie. To umenie je pevne zadefinovaný štvorec 4x4 metra, krásne nasvietený v galérii, kde je možné sa naň prísť pozrieť. Uvedenie výstavy do priazne verejnosti nemá byť len facebookovou udalosťou. Myšlienka naozaj veľmi pekná a vysoko oceňujem najmä originálne a svieže spracovanie. Claes Bang to herecky elegantne potiahol a vôbec ma nerušila ani dlhá stopáž. (27.02.2021)

Domnívám se, že výjimečnost tohoto filmu spočívá primárně v tom, jak na poměrně nekomplikované zápletce dokáže ukázat složitost některých problémů (tohle se ale vlastně dá říct i o ostatních Östlundových filmech). Nejvíc jsem si pochopitelně užil scénu s divokým zvířetem. Válel jsem se smíchy a říkal si, jak trefné to je. Méně příjemné pak bylo, že se u mne objevily jisté pochybnosti ohledně mého vlastního jednání, v případě, že bych, nedejbože, byl účasten podobné performance. (13.07.2019)

Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. (05.07.2022)