Tři přání

Skvělá a odvážná satira na tehdejší režim, jejíž jedinou vadou je, že trvá zbytečně dlouho. Jinak by se tomu nedalo moc co vytýkat, je to trefné, chytře vedené, se skvělým koncem a funkčním humorem i fantasy/pohádkovým motivem, skvěle obsažené zručně natočené. Viděl jsem to dokonce dvakrát za sebou (kvůli mojí "blbosti", která blbostí rozhodně nebyla) a napodruhé se mi to líbilo ještě o něco víc, takže o to mi to přijde kvalitnější a jako jasný důkaz toho, jak povedené to je. Ale některé scény by opravdu měly být utnuty dříve nebo výstižněji napsány (a platí to hlavně o střední části filmu), protože to tomu ubírá podstatně na síle. Dojmy mám ale rozhodně pozitivní a zaráží mě, že oproti sice povedené, ale o řád slabší (a mnohem slavnější) satiře Bílá paní je tohle dílo naprosto neznámé a docela neobjevené... 4* (29.11.2023)

"Nejde o to, co řekl, ale co mohl říct!" Kousavá pohádková satira s výbornou ústřední dvojicí (z toho, jak stoprocentně se povedl jejich dabing, by si dnes měla brát studia příklad), doslova kouzelným Bohušem Záhorským a zajímavou rolí pro Vlastimila Brodského. Nemá snad jediné vyloženě nudné místo. (30.01.2016)

Příjemná satira z pera Vratislava Blažka, která však po festivalu v Banské Bystrici (1959) byla stažena. Tři přání obsahují celkem dost narážek na tehdejší režim, což se hlavně projeví v televizní soutěži o šaty (nebo i v tématu samotném: zasazení pohádkového dědečka do tehdejší doby). Petrovo třetí přání, aby se měl konečně jako za socialismu, vyznívá stejně naivně jako krutá nesmyslnost oné neslavné doby. (17.11.2003)

Co se z počátku může milně jevit jako socialistická agitka je ve skutečnosti ostrou protirežimní satirou s mnoha kouzelnými scénami (ten sníh na konci tomu vévodí), jugoslávským Mastroianim a letmým nádechem italských neorealistických filmů. Kadár a Klos vytvořili hybrida mezi klasickou českou komedií a něčím mnohem zajímavějším. (19.04.2011)

Na svoji dobu mimořádný počin, a nadčasový. „Nezáleží na tom, co řekl, ale co mohl říct,“ přesně vystihuje bolševické vidění nepřátel za rohem. „Jaký já jsem byl charakter, dokud jsem chodil pěšky,“ to platí tak nějak pořád. „Každá pohádka je v podstatě krutá,“ to bychom si mohli opakovat pořád i dnes. Kvalitní herecké výkony, skvělé pointování průšvihů té doby. O pár minutek delší, než bylo nutné, ale jinak stále stojí za vidění. (28.12.2022)