Obžalovaný

,,Tady nejde o mně, tady jde o zásadu.... Já neodmítám trest, já odmítám kompromis! Takovýhle rozsudek nic neřeší, je to jen zakrývání očí." Tenhle vynikající snímek nabízí nejen pohled do zákulisí soduního procesu, ale vlastně i skvělou kritiku režimu a společnosti. Režie s využíváním velkým množství retrospektivních flashbacků je tu ohromně působivá. Chvályhodný výkon předvedl Vlado Müller v roli obžalovaného Kudrny, postavy s pokrokovými názory, otevřeného člověka schopného přesazovat vlastní názor i za absurdních podmínek. Výborné obsazení vedlejších rolí: Miroslav Macháček coby prokurátor, osobitý v chování během soudního procesu i mimo něj (večírek s novináři), skutečný soudce-neherec JUDr.Jaroslav Blažek v jedné z hlavních rolí, který svými zkušenostmi a autencitou byl schopný zakrýt i poněkud divný výkon Jiřího Menzela (viz. soudcovo napomínání typu ,,Mluvte prosím, hlasitěji a zřetelně."). Mírně vtipná působí vložka v podobě trojky novinářů na čele s Blankou Bohdanovou, perlící jednou suchou hlášku za druhou. Revoluční film! 95% (17.06.2017)

Soudní drama, ve kterém je obžalovaný Kudrna souzen za machinace s vyplácením mimořádných prémií. Ján Kadár a Elmar Klos rozehrávají věrohodnou psychologickou rozepři, ve které je zásadový člověk, věřící v poctivost a spravedlnost souzen za chyby, kterých se sice dopustil, ale v zájmu výstavby elektrárny v daném termínu udělal vše proto, aby plán splnil. Velké sólo pro Vlada Müllera v roli Kudrny, ale také pro Jiřího Menzela jako jeho obhájce, který se touto rolí poprvé představil před kamerou (pominu-li studentský film Strop od Věry Chytilové). Zdeněk Liška se opět postaral o nevšední hudební zážitek. Po roce 69 se soudruhům film natolik znelíbil, že musel být odklizen do trezoru. (21.02.2020)

Kadár a Klos mě opět ohromili, spolu s Engelchenem a Obchodem na Korze vytváří Obžalovaný trojlístek filmů, které patří k naprosté špičce naší kinematografie - filmy dramaticky dokonale vyvážené, nepřepjaté a přesto velmi naléhavé, vzbuzující řadu důležitých otázek a podrobující moderní historii dosud nevídaným pronikavým náhledům, které v tomto snímku dosahují vrcholu. Přestože je zde užíván klasický film jen s mírnými moderními obměnami, působí veškerý děj velmi bezprostředně a svěže, i díky naprosto přirozeným výkonům (hlavně Menzel zde působí jako nesmírně oživující prvek, který i přes svou nenápadnost začíná na sebe strhávat ještě větší pozornost než Müller, ne tak oddramatizovaný jako ostatní). Zdánlivě jednoduchý případ je mnoha nabízenými úhly pohledy zásadně komplikován a film vyžaduje silnou pozornost, aby bylo jeho postupné zobecňování na obžalobu režimu, jemuž obžalovaný zasvětil celý svůj život a snahu, pochopeno i ve vztahu k nijak nepřehnanému závěru. Film tímto postupným odkrýváním dalších a dalších vrstev plynoucích z problémů tak čím dál více nabývá na zajímavosti a spoluprožitku, v závěru je i jistá gradace (rokování poroty v podobném duchu jako Dvanáct rozhněvaných mužů), i když samotné znění rozsudku, jak je později po filmařské stránce působivě ukázáno, i zde pomalu ztrácí na důležitosti. (04.01.2010)

Paradox: socialismus. Podle této logiky by ředitel továrny zodpovídal za každou ztracenou cihlu. Ten konec je tam zřejmě z toho důvodu, že bez něj by to nemohli tehdy natočit, i když celé je to látka jistě odvážná. Vlado Müller je přesný. Trošku to připomíná Artura Londona - věřil v komunismus i přes své kruté vězení. (21.11.2005)

Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. (25.08.2007)