Matrix Resurrections

"Budete to milovat, nebo nenávidět, ale chladnými vás to nenechá." Chladným ne, zato zpruzelým solidně. Úvodní meta-část byla i celkem slibná, divná, místy vtipná a na zvědavost, kam se to dál vyvine. Jenže zbytek trapný, recyklovaný a levný shit. Už dvojka a trojka nebyla žádná velká výhra, ale tohle... ztráta času, totál brak. Fakt nechápu proč ten celý odkaz tímhle stylem pohřbít. (24.12.2021)

Možná v jiném světě, nebo realitě, kde by neexistovaly předešlé tři filmy, by to v dnešní době byla wow moderní a progresivní pecka se všemi těmi trademarky, co dneska tak moc frčí, nebo hollywoodští tvůrci chtějí, aby frčely. Ovšem vzhledem k tomu, že původní trilogie existuje, je čtyřka svým příběhovým komplotem napůl výsměch a napůl facka celému matrixovskému univerzu. V podstatě tři filmy shrnuté do jednoho naprosto zbytečného rebootu s odstupem 20ti let - jak osvěžující. Doufám, že si to po dvaceti letech nedá děda s babkou znovu - ten důvod proč se vždycky nějaký najde, vždyť je to přece love story. (09.01.2022)

Bída jako ten cover Rageů, co hraje pod závěrečnými titulky. Sice nová instrumentace a ženský hlas, ale stejně to jde sotva doposlouchat. Nový Matrix se tváří rádoby podvratně, je od první chvíle hrozně meta a staví na hlavu oblouk trilogie, ale nakonec se stejně vrátí k úplně generické hrdinské (love)story se spornou vnitřní logikou co se týče vývoje postav i jejich působení v realitě vs. v Matrixu. Resurrections rozkopává něco starého (co už mimochodem elegantně reflektovalo nebinární vidění světa, i bez růžových županů), aniž by přineslo něco nosného nového. Wachowská se sice vysmívá hollywoodským sequelům a frančízám, ale stejně za tučný peníz ten sequel frančízy pro Holywood natočí. Protože prachy nesmrdí - a i když vlastně moc není co doříkávat, stačí si vycucat z prstu, že to minule vlastně tak úplně nedopadlo, a může se znovu bojovat. Jen v pootočeném setupu s postavami, které buď přišly z nejakého MatrixConu nebo rovnou z devadesátkového televizního seriálu. Akce je tragikomická. Vizuál na úrovni Jupitera, tedy daleko předaleko za přelomovou trilogií. Atmosféra nulová. Napětí záporné. Výprava jak z televizní komedie. Kostýmy častěji směšné než cool. Noví herci bez charismatu a Keanu místy smutně toporný. A některé scény k nerozeznání od skečů ze Saturday Night Live (třeba nové brýle Morphea). Může si dovolit podvratný sequel, co se vysmívá bullet-timeu takhle tuctové řemeslo? U mnohých asi ano. Scéna s psychopatickým Merovingianem a jeho náhodným generátorem popkulturní kritiky a rádoby velká bitka na schodech už jsou za mě ale rovnou hlasitou přihláškou o Zlatou malinu, protože to jsou pokusy o přesah Matrixu jak od tvůrců Venoma 2. Spíš ještě horší. Pro mě tragickej, bezcennej shit, co se vás snaží opít pomrkáváním, ironií a sebereflexivními a sebeshazujícími obezličkami, ale sám působí směšně. Což vůbec nevylučuje, že tomu Douglas a další naratologové můžou dát 100%. (21.12.2021)

Zhruba po hodině a tři čtvrtě reaguje Morpheus na jednu postavu slovy „ano, rozumím“, jenže hošan musí pěkně kecat, protože se obávám, že v tu dobu nerozuměl už vůbec nikdo. Vše, co jsem potřeboval, přišlo v úžasném filmovém roce 1999 a právě jedničkou se i uzavřelo, a pocit dokonalého uspokojení nám nikdo neměl brát. První Matrix byl zjevením. Oslavou filmové akce. Vizuální poklad. Z půlky legendárního tvůrčího dua je žena, vnitřní síla je ale dávno pryč. Místy fajn pomrkávání nad novou verzí staronového světa (hbitá žena s nagelovanými vlasy zase zmydlí přesilu ozbrojenců) a testování znalostí diváků, vzápětí tu máme Mr. Andersona, vyhaslého herního vývojáře, který stojí za veleúspěšnou videoherní sérií, a jehož bossové vyžadují čtvrtý díl. Pak zoufalci, který v kavárně nesměle pokukuje po jisté krátkovlasé Tiffany, oznámí modrovlasé děvče a směšný Morpheus, že žije uvězněný ve virtuální realitě a že dávný boj zdaleka neskončil. Akce není zlá (na revoluční triky a souboje samozřejmě zapomeňme), pár nápadů a náznaků ještě lepších nápadů tady taky máme. Jenže někde před polovinou zoufale přibude mluvících hlav a celé se to tak nějak rozsype. Stěžejní postavy se na šachovnici posouvají mdle dopředu, ty nové zrovna dobrý dojem nezanechají. Atmosféra je tatam, navíc v těch přemoudřelých filosofických cákancích se nikdo nechce hrabat. Protože jim ani nikdo nerozumí. Jenže jak by mělo „to správné“ pokračování vypadat? Nijak. Nemělo vzniknout. (23.12.2021)

// Nenávidím ten film. Tedy aspoň něco takového se mi honilo hlavou prvních zhruba 45 minut, kdy se Lana Wachowski snažila být co nejvíc self-referenční a meta, zatímco její film připomínal parodii na Matrix nacvičenou v ochotnickém divadle. Jenže. Pak se to zlomí a rázem se vracíme aspoň částečně k tomu, co známe z původní trilogie. Rázem to začíná dávat smysl, začínají se tam dít zajímavé věci a Matrix tak, jak ho mám já osobně rád, se vrací. S ošoupanějším vizuálem, o několik úrovní horší akcí a pár myšlenkami, u kterých se pořád nemůžu rozhodnout, jestli jim fandím, nebo ne. Jako celek se mi to spíš líbilo, jakmile to ale začnu srovnávat s předchozími díly, nebo se to někomu snažím popsat, začne to hrozně moc padat a mně dochází, jak je ten film v mnoha ohledech protivný. Chytře vystavěný, výborně napsaný a jednoznačně odvážný (takový fuck off fanoušci a potažmo i Hollywood dlouho nedostali) – nicméně pořád strašně protivný a ve výsledku vlastně dost zbytečný. Znova si ho dám až po opáčku původní trilogie, a pak asi budu definitivně vědět, kam si ho mám zařadit, momentálně jsem ale ve stavu, kdy se o novém Matrixu raději nechci vůbec bavit. (21.12.2021)