Závrať

Tyhle vaše soukromý přesčasy miluju. (...) Tys nikdy neslyšel o poezii práce? Kachyňův krušnohorský neorealismus mi připomněl Antonioniho Výkřik. Nejenže oba tituly jakoby vypadly z generátoru existenciálních reakcí, ale ústřední vyprahlý chlívák Petr Skála nápadně připomíná Stevea Cochrana (pro současnost odepsaný typ proletářského seladona, páchnoucího manuální prací). Jistou roli v obou filmech hraje výšková stavba (větrník, silo) a oba filmy se točí okolo vztahu mladé ženy a zralého muže v podmínkách periferie, jejíž poetiku odhaluje divákovi zpovzdálí teprve imaginace tvůrců. V centru Antionioniho pozornosti se nachází muž, Kachyňa alespoň zpočátku straní mile telecí Božce, zakoukané do kurevníka Gabriela. Linie vývoje jejich vztahu působí trochu banálně, jak sleduje jeden naivní pokus o vábení za druhým (žehlení, trhání a přišívání knoflíků, jablečný závin, vyřizování telefonátů s milenkami) resp. povýšené přehlížení a začíná být zajímavá v okamžiku, kdy si závoznický dobytek začíná uvědomovat, jak mocně a proč na něho dívka zapůsobila. Film končí přesně v antonioniovském duchu - vrcholně esteticky a významově otevřeně obrazově nádherným zpracováním promeškání odjíždějícího vlaku. Závrať navozuje čistá krajina krušnohorské oázy, geometricky zkomprimované mezi step a oblohu, s několika vertikálními prvky vrtných sestav, stromů a vodojemů, jež poskytla Kachyňovi a kameramanovi Josefu Vanišovi materiál k působivým záběrům, podtrhujícím vývoj vztahové situace. Zaujala podprsenková minirole Míly Myslíkové coby příležitostné závozníkovy napichovačky. Psal se rok 1962. Kameraman Josef Vaniš stejně jako Myslíková spolupracoval s Dušanem Kleinem na básnické sérii, která odstartovala v roce 1982. Odhalení identity otce nenapravitelného poety...? :-) Gábo, jestli tý holce pokazíš život, tak jsi pro mě vyřízenej případ. (03.01.2022)

Závrať předznamenává Naději, jak už to tak v životě bývá… Rozpačité napětí mezi vyprávěním příběhu, vylíčením prostředí a charakteristikou postav se již zde řeší kompromisními resumé: od samého začátku se vše sčítá. Nerozehraje se drama, nepředstavují se hrdinové a prostor zůstává v pozadí, jakkoliv jej kamery sledují s větším zaujetím než ty tiché i hlučné lidi. Zatímco však v Naději k sobě přitahovali pozornost právě skvělí herci, zde lhostejně a nezaujatě hrají lhostejní a nezaujatí, a do černobílých siluetových podobizen si divák promítá své vlastní sny a viny – a při vší slábnoucí úctě pochybuji, že zrovna o tohle Kachyňovi a Novákovi šlo. Snad kdyby obsadil Chadimovou a Lackoviče nebo Peterku a současně rozehrál živý logos periferního společenstva, dokázal by tu tušenou přímku lidských životů zhmotnit, takto zůstalo u fragmentů, s nimiž se lze stěží ztotožnit, jakkoliv už člověk ledacos zažil. Když se v poslední třetině film zúžil na milostné drama, začal se hroutit i obraz a svět a hrdinové přestali být hrdiny, nezbylo nic… (21.04.2018)

Kachyňa, kouzelník! Komouši patrně chtěli film o dobyvatelích cínu, které národní hospodářství tak potřebuje. Ano dostali ho ale s poetickým příběhem Božky, holky v krátkých sukýnkách, jednou zamilované jednou ne. ale to je jen na oko. Kamera na výbornou, samé psychydelické západy. Zbytečně kecat, musíte to vidět! (16.05.2010)

Je to takřka polozapomenutý film, alespoň soudě podle komentářů. V podstatě tam nic převratného nebylo, ale v krásné přírodě Krušných hor působil příběh vztahu mladinké Božky a řidiče Gaby jímavě. A abych nezapomněl, Eva Šolcová pro mne dosud neznámá herečka se mi moc líbila, měla šmrnc a přitažlivý vzhled. (30.12.2008)

Tak teď nevím, co psát dřív, jsem plná dojmů, pocitů a tak vůbec. Krásná kamera, nádherné záběry, úchvatné. Nikoho neznám, úžasné překvapení, moc milé, míním tím herecké obsazení, zejména Evu Šolcovou, směsici dětské naivity, ženské přitažlivosti, smyslného pokušení a tíži odolávání ve jménu rozumu. A první láska v tomto podání? Bezchybná, krásná, čistá, ryzí. Zdá se, že jsem trefila zcela zapomenutou československou perlu. Děkuji, hanagi :-) P.S. Komentář dodatečně učešu, možná.. (26.06.2019)