Vlak do stanice Nebe

Já tyhle válečné filmy pro děti zkrátka můžu. A pokud jsou natočeny pod taktovkou Karla Kachyni, je to pro mě záruka kvality, dobrosrdečného humoru a poetických záběrů. Film Vlak do stanice Nebe vypráví o malé holčičce Dáše, která odjede před válkou od maminky z Prahy do horské vesničky ke svému dědečkovi. Tady se Dáša seznamuje s místními dětmi, zvyky a taky lokomotivami. Z celého filmu jsem měla dojem, jako bych listovala knížkou s několika na sebe volně navazujícími příběhy, které propojuje právě houkání lokomotiv a všudypřítomný sníh, led a dětský smích. (05.05.2014)

Kachyňa sa rád pozeral na ťažké témy prostredníctvom detských očí a detského vnímania sveta a pokiaľ by sme vo filme nevideli občas z diaľky vojakov, tak by sme ani nevedeli, že sme sa s hrdinami ocitli v druhej svetovej vojne. Má to krásnu zimnú atmosféru, snové scény sú nakrútené veľmi vkusne a detských predstaviteľov si obľúbite. Len mi iné podobné Kachyňove filmy, ako napríklad Ať žije republika alebo Práče, pripadajú o niečo silnejšie. Názov taktiež nepovažujem za príliš šťastný, divák si rýchlo domyslí, čo v skutočnosti znamená. 70% (06.12.2023)

Konec války dětskými očima plný typicky kachyňovské poetiky a fantazie. Nadchly mě krásné záběry na zimní krajinu s parními mašinkami. A taky samozřejmě geniální ústřední valčíková melodie od koho jiného než Zdenka Lišky. Vytknout by se tomu asi dala někdy až poněkud přehnaná naivita v dialozích hlavních dětských hrdinů. Dnešní děti by určitě uvažovaly trošku jinak. Kladu si tedy otázku, nakolik je může tento film ještě oslovit. Ale v kontextu československé tvorby počátku 70 let (normalizace) je celý ten film málem malý přírodní úkaz. (17.04.2017)

Parní vláček, který čeká na posledního, co musel podojit kozu ... U toho škarohlída Kachyni mě vždycky fascinuje ta jeho poetika. Podle jeho manželky a dcery to byl velký morous a suchar, jakoby všechnu svou něhu a citlivost dal pouze do svých filmů a na jeho blízké mu nezbylo. Právě kousek pod Nebem v dědově chalupě si vyhrál přímo neskutečným způsobem. I když má film hodně dramatické okamžiky a pojednává o vážných věcech, přesto máme pocit, jakoby šlo o bezbřehou idylku viděnou dětským pohledem. Vždy jsem obdivovala s jakou lehkostí se obsazovaly dětské filmy, sázelo se na přirozenost, děti byly nejne fotogenické, ale uměly se nenuceně pohybovat před kamerou. Dospěláci jaky by byli jen do počtu. Celý příběh má navíc správně podchycenou atmosféru, zachycuje svět, který už není, ale prostřednictvím filmového záznamu se do něj můžeme přenést a takřka dýchat stejný vzduch. Propracované scény zaujmou v průběhu celého filmu, mě však utvěl závěrečný záběr na kolejích - Franta s krávou, děda se psem - velké zvíře, malý člověk, velký člověk malé zvíře, vycentrovaní přesně do středu. Film, který má všechno, jak má být - hudba podtrhuje děj, ale nikde nepřekáží. Illík za kamerou dokázal vždycky vykouzil pěkné obrazy a Hájek jako nejlepší střihač 60. let zase dokáže vybrat přesně to správné ani o chlup víc. A to dává dohromady pohodový divácký zážitek. (06.05.2014)

Inteligentní, citlivý poetický film o dětech a nikoliv jen pro odrostlejší děti, ale i pro dospělé. Nabízí možnost pochopení dětského myšlení stejně tak, jako i v mnoha jiných Kachyňovych snímcích. Je to prostě ta stará skvělá Kachyňova tvorba jakou u nás doposud nikdo nepřekonal. No, a čemu jinému v naší české kinematografii dát plných pět hvězdiček, než Kachyňově tvorbě. (05.11.2012)