Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Vladimír Dlouhý, Zdena Hadrbolcová, Karel Hlušička, Vladimír Šmeral, Darja Hajská, Josef Karlík, Bořivoj Navrátil, Jaroslav Satoranský, Zdeněk Kryzánek (viac)Obsahy(1)
Moravské městečko Tlumačov na přelomu století: Syn zaměstnance proslulého hřebčína sní o tom, že i on bude umět krotit ušlechtilé jezdecké koně. Ani po onemocnění obrnou není ochoten se své touhy vzdát. Působivá adaptace románu australského spisovatele Alana Marshala přenesla příběh do jiné doby a zcela jiného prostředí, ale zachovala jeho silné humanistické poslání... Skutečný autor scénáře Jan Procházka nesměl být v titulcích uveden (byl kryt Otou Hofmanem). (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (132)
Je těžké uvěřit, že malý chlapec, který tu poprvé na stříbrném plátně zažívá první okamžiky slávy a zasloužené popularity, je nedávno předčasně zesnulým velikánem své generace Vladimírem Dlouhým. Tehdy měl štěstí: padl do rukou jednoho z našich největších a nejpronikavějších filmových tvůrců Karla Kachyni, jemuž navíc beze zbytku vyšel záměr na přenesení původního děje ze vzdálené Austrálie do předříjnových Čech. Film, velmi vzdáleně připomínající pozdější televizní seriál DOBRÁ VODA, skvěle zvládá dobové c. a k. reálie včetně života zemědělských dělníků, do jejichž vyššího patra koňáci náleží. Hlavní dětsý hrdina naopak evokuje hrabalovské dětské reflexe a věrohodně vyznívá i hrdinova vůle po životě, aniž by se umělecky této nesnadné části díla jakkoliv ublížilo. Jak tu mnozí konstatovali, filmu dominuje tehdy dvanáctiletý Dlouhý, jehož zvládnutí titulní dětské role nese znaky dospělého, jakoby již plně vyzrálého herectví. Kachyňa tu s úspěchem navázal na své předcházející dětské filmy jako PRÁČE či ještě propracovanější AŤ ŽIJE REPUBLIKA. I po letech žasneme, trneme, držíme palce a s úlevou přijímáme zdánlivý happy end, podložený ne zázrakem, ale vůlí, houževnatostí, nesmlouvavostí a zdravou rvavostí jež začíná u sebe sama. Mravní katarze je i nevtíravým mravním naučením. Jakých není nikdy dost. V životě každého z nás. ()
Když jsem jako malej kluk ten příběh prožíval v tomto filmu, nenapadlo mě, že si ho po tolika letech znovu připomenu po nějaké těžké životní situaci, kterou jsem sám musel překonat... „Kde je vůle, je i cesta“ a nebo „věř a víra tvá tě uzdraví“ ? A proč ne oboje... Už se těším, až i já se zase budu divoce prohánět na koni po pláních života. Ne, já jsem nezvítězil nad obrnou... i když by se ten můj důvod k radosti ze života možná při troše dobré vůle dal k takovému příběhu přirovnat ... ()
Takové hodně sentimentální dětské drama z přelomu 19. a 20. století se šťastným koncem, neboť se malému Adamovi (Vladimír Dlouhý) podaří i po dětské obrně a jím způsobeném zmrzačení nohy uvést do reálu svůj sen a naučí se jezdit na koni. Navíc mu nikdo nepomáhá a vše zvládne sám, chtělo by se říci pravou zadní, ale to by bylo moc cynické. Zajímavé postavy: otec, velký Adam (Karel Hlušička), nadaný rajťák koní a ještě nadějnější pijan, dobrosrdečný mlynář a pacient v nemocnici Ambrož (Vladimír Šmeral), doktor (Bořivoj Navrátil), mlaďounká sestra (Jana Švandová) a kovář Martin (Jaroslav Satoranský), který se cítil vinnen za Adamovo onemocnění. Je to koukatelné, hodně koní, ale... ()
Škoda první poloviny, která je hrooozně dlouhá a dobu trvá, než se něco začne dít. Zato po neštěstném onemocnění hlavního hrdiny se začnou dít věci. Dlouhý začne mluvit, herci hrát a Kachyňa režírovat. Nemocnice není můj vytoužený plac, ale kdyby o mě takhle pečovala mladá Jana Švandová, tak bych tam chtěl zůstat co nejdýl. ()
Ach jo, Vláďo, Vláďo... Ten malý, ušatý, černovlasý chlapec měl v sobě už tehdy tolik křehkosti, jemnosti a dospělosti zároveň. Jeho mluvený projev je zde, stejně jako i ten herecký, velmi skromný, přirozený a citlivý. A ač toho příliš nenamluví, tak i jen pouhým svým pohybem, pohledem či gestem mě dokázal téměř hypnoticky přimrazit k obrazovce. Příroda, koně, barevná sklíčka, nádherná hudební melodie (která se sice možná až příliš často opakuje dokola, ale i tak je úchvatná:) a krásné ženské zpěvy, v nichž jsem rozeznala podobné tóniny, jako v o dva roky starším legendárním, temném díle, k němuž Zdeněk Liška též komponoval hudbu. Nikdy jsem ve filmu neviděla, aby někdo dokázal tak obyčejné slovo jako "vajíčko" pronést s takovým citem a krásou, jako to udělal Adam, když ležel na lůžku. To, jak to řekl, prostě nádhera. Myslím, že nikdo by toto slovo nedokázal vyslovit tak, jako on. Vím, je to detail, ale jsou to právě ony, kdo mnohdy ve filmu vytvářejí jedinečný celek. ()
Galéria (7)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (16)
- Karel Hlušička ve svém soukromém životě vlastnil klisnu jménem Zita a jako amatérský jezdec chodil do Velké Chuchle jezdit na koních. Pro natáčení filmu se tedy o koních nemusel o jízdě na koníc vůbec nic učit. (Terva)
- Skanzenová dedina, kde sa film natáčal, je v dnešnej dobe pamiatkou svetového kultúrneho dedičstva UNESCO. (Raccoon.city)
- Keď filmári potrebovali vietor na jazere, tak postavili na brehu hlučný motor s vrtuľou. (Raccoon.city)
Reklama