Tajemství velikého vypravěče

Příběh velkého spisovatele vyprávěný velmi odlehčenou formou. Záletník, kalič a velkospisovatel. Sopka, která svou tvorbou zasypala sama sebe. Oba Štěpánkové jsou výborní a možnost vidět mnoho dnešních hereckých stařenek v plné kráse ve večerních šatech též velmi potěší. Rozhodně zábavné vyprávění.Připomnělo mi to mládí na studentských kolejích. 75% (01.02.2014)

Priznám sa, že spočiatku som mal rozpačitý dojem z takéhoto roztopašného pohľadu na historickú osobnosť. Nemám rád skresľovanie životov osobností, ale v tomto prípade som všetko odpustil, keďže film je priamo aj o takejto úchylke dramatických tvorcov. Celý život je podaný vtipne a v rýchlom tempe s bleskovými fórmi, že kým jeden odznie, už nasleduje ďalší. Trochu ma nudili nemé pasáže s ukážkami tvorby, ale aj tie boli podané s výbornou hudbou. Nebyť tých častí, bol by film príjemne kratší, a dostal by poctivé štyri hviezdy. A bol to Victor Hugo, ktorý predniesol pred súdom nezabudnuteľnú poklonu spôsobu tvorby Dumasa. –––– Podívej se. Tady mi přinesli peměti jakéhosi pana d'Artagnana. Kdysi mušketýra u královského dvora. My z něho a jeho druhů uděláme lidi, kteří dělali dějiny na dvoře Ludvíkově. A když to uděláme dobře, tak už nikto nebude znát Ludvíka jinak, než jak jsme ho vymysleli my. –––– Psát s Dumasem znamená psát jako Dumas, a nijak jinak. –––– Váš otec zničil svou pílí sám sebe. (14.12.2015)

Tak pro mě zatím nej role Martina Štěpánka s výbornou atmosférou staré Francie. Až komediální upřímnost, bohémský život a svobodná mysl upřená jen a jen k psaní. Jeho oddanost divadelním hrám nezná mezí, ani prvorozený není tak důležitý, jako premiéra. Počáteční neúspěch není žádnou překážkou, vůle psát je silnější, nebojácnost spolu s odhodlaností slaví úspěchy, bohémský život je ještě bohémštější. Nic ovšem netrvá věčně, zvlášť, když se na scéně objeví hříchy minulosti. Vynikající režie, fantazijní realita, přehled krásných žen, Liškovy melodie i silné chorály, to vše v komediálně dramatickém pojetí. (18.03.2013)

Poutavě odvyprávěný příběh o mistru vypravěči příběhů Alexanderu Dumasovi starším. Zajímavé je, že český "mistr vypravěč" Jaroslav Dietl se osudům Alexandera Dumase věnoval hned dvakrát. Doposud jsem znal jen stejnojmenný seriál s vynikajícím Vladimírem Menšíkem. Po zhlédnutí tohoto Kachyňova filmu váhám, které ztvárnění Dumase je lepší, zda Menšíkovo nebo to Martina Štěpánka. Mimořádný je tento film minimálně tím, že tu postavy otce a syna Dumase hrají dva bratři Štěpánkové. Pozorovat přitom kontrasty v charakteru obou postav a tudíž i kontrasty v hereckých polohách obou bratrů je vskutku velmi zajímavé. Hodně se mi líbily krátké němé etudy na Tří mušketýry a Monte Christa, kde mi Kachyňova filmařina připomínala verneovské filmy Karla Zemana. A stejně jako na uživatele Monologa i na mě hodně zapůsobila scéna soudního procesu o autorství Dumasových knih. Již samotná Dumasova obhajoba, v níž zdůrazňuje, jak jej uráží, že z něj žaloba dělá prodavače příběhů místo jejich vypravěče, je působivá. A když po přesvědčivé promluvě Viktora Hugo (Petr Kostka), v jejímž závěru tento slavný spisovatel konstatuje, že "s Alexanderem Dumasem můžete být v jakémkoliv nepřátelství, ale nikdy ho nemůžete přestat číst," zní soudní síní bouřlivý potlesk, má člověk pocit, že tento aplaus nepatří nejen jemu případně Dumasovi, ale přeneseně i autorům tohoto skvělého filmu. (25.04.2017)

O Alexandru Dumasovi jsem toho nikdy moc nevěděl, kromě klasickýho: spisovatel z romantismu, specializoval se na dorbodružné romány oplývající širokým záběrem společnosti a byl hodně oblíbený. Tento film mi ale ukázal, jak skvělým fabulátorem byl Dumas a jak skvělým fabulátorem byl i Jaroslav Dietl. Jedna scéna z filmu mi ulpěla dodnes a budu si ji pamatovat ještě hodně dlouho, ne-li napořád. Když Dumase soudí, že ukradl jednomu svému spoluspisovateli jeho román, Balzac (Petr Kostka) vystoupí na jeho obranu, přestože se jako lidé rádi moc nemají. A říká: Psát s Dumasem znamená psát jako Dumas. A to řekl prosím člověk, který nechal své romány přepisovat, aby nikdo v budoucnosti nemohl podle jeho písma poznat, jak těžké pro něj bylo usmolit kloudnou větu. Konečná epizoda, kdy se Dumas snaží, jako už mnohokrát dříve v deliriu bavit pařížskou společnost svým vyprávěním, ale plete se a oni si z něj nakonec dělají legraci a tupí jej, je taky nezapomenutelná a krásně ukazuje, jak je úspěch pomíjivej a sláva vrtkavá. (30.07.2006)