Beze stopy (E04)

To mám asi za to, že jsem předchozí díl pochválil.Tentokrát nechám úplně stranou provedení i herecké výkony, tím, co mě nepěkně vytočilo, byl příběh. Předpokládám, že jsem měl soucítit s hlavním "hrdinou" Karlem, který si nese určité životní trauma, a proto naprosto férově a nezávadně narušuje cizí soukromí a vlastně ani nekrade (co je to jedna konzerva nebo trocha rýže, že jo?). No, u mě Karel nezabodoval, a když se k němu přidal oranžový cikán, šla moje nálada do kopru. Tvůrcům ale ani tohle nebylo dost, zahustili příběh dalšími postavami a dostali ze mě celé dvě hvězdičky. První je za to, jak si zloděj potrpěl na morální zásady a druhá za šťastný závěr. (02.02.2020)

Skoro až do nebes vynášený závěrečný díl série byl pro mě jako mokrým hadrem přes hubu... Vtip se nám vytratil úplně, ale téma na psychologické drama nestačilo ani náhodou. Primárně - o hlavním hrdinovi nevíme vůbec nic, ale je nám naznačeno, že je rád sám. O to víc je pak nepochopitelné, že má zájem se ujmout dvou pochybných existencí. Obsazení synka a fašounského tatínka je úplně mimo mísu a scénárista i režisér zbytečně tlačí na pilu aby z příběhu udělali něco víc než jen zcela neuvěřitelnou a naprosto nepravděpodobnou frašku. Bohužel, pro mne při velkém očekávání o to větší zklamání... (12.02.2020)

Hm....Příběh dvou psanců toulající se lesem by byl blíže mého srdce...sem tak přemýšlel co by bylo dál....Karel řekl povedené rodince zmizte, vzal si pistoli i tělo a oboje zahrabal v lese, čímž se dopustil trestné činnosti zatajování trestného činu.... Železniční zastávka Skalsko na Mladoboleslavsku, kde všichni čekají na vlak, by se vlaku nedočkali, trať i zastávka je mnoho let zrušena. Jednalo se o jednokolejnou neelektrifikovanou regionální trať.Jen příležitostně sem zajíždějí historické drezíny či vozidla. (26.02.2020)

Tady se všichni zas asi zbláznili. Patetický příběh s mnoha nepravděpodobnými momenty, nevěrohodným Švarcem a na konci trapně dojímajícím se Vetchým (který celkově taky nic moc), navíc stokrát viděné klišé typu "jsem sám a chci bejt sám, ale ejhle, nechám si do života celkem bez řečí vetřít jednoho dementa, jednu afektovanou krávu s děckem, a hned si k nim vytvořím citové pouto, přestože se (hlavně první jmenovaný) chovaj opakovaně jak hovada, jé, já jsem vlastně strašně hodnej a cituplnej člověk". Tady prostě lidi viděj Vetchýho a nešetřej chválou a vysokým hodnocením. Předchozí povídka je mnohem realističtější a zábavnější, přesto je modrá. (18.12.2019)

Stylizace je taková baladická. Nálada Londonovská. Filmová řemesla jako v celé serii vynikajicí. Mlčenlivý samotář Vetchého má svůj nezvyklý životní styl. Toulá se po lesích, přespává tajně v cizích chatách, kde uzme nejvýše pár sušenek či sáček rýže a vždy po sobě vše uklidí. Náhod jak se postavy setkaly je nějak moc. Navíc všichni jsou ztracenci. Je tu také problematický morální motiv o co je vlastně Vetchého postava „hodnější“ než ostatní když překračuje platný zákon. Vetchého postava si drží od všech citový odstup a chudáka mile bere za srdce když jeho svěřenci porušují jeho zákony. Finále je westernově laděné. Vidíme, že takovýto typ si nemá pouštět k tělu jiná, zranitelná stvoření, která rozleptají jeho ulitu. (21.04.2020)