Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

O tom, že nadpřirozené bytosti prostě NEEXISTUJÍ, zatímco o zločincích všeho druhu se to bohužel říct nedá. Příběh dovedně navozuje atmosféru známé Erbenovy hororové balady a promítá ji do reálného světa, leč zdá se, že tím zároveň vyčerpává veškerou energii a tvůrčí potenciál, které jakkoli souvisejí se strašidelnými vyprávěnkami. Neboť odhalení identity pravého viníka dávné brutální vraždy není výsledkem poctivého kriminalistického snažení, ale víceméně dílem náhody. Rozplétání traumatizovaných rodinných vztahů a odkrývání starých rodinných tajemství je sice interesantní, leč z mého pohledu nepřináší žádná fakta, která by jednoznačně prokazovala nevinu domnělé pachatelky, jakkoli to policejní komisařka Marie Výrová tvrdí. Její největší zásluhou je v podstatě dovedení příbuzenstva domnělé vražedkyně po letech zpátky na místo činu, neboť teprve poté se může dostat ke slovu jeden drobný element, který způsobí zásadní obrat ve vyšetřování. P.S.: Myslím, že není úplně standardní, aby mělo místní policejní oddělení k dispozici výstavní supermoderní budovu kdesi na samotě u lesa ... pardon - u pole. (24.04.2019)

Zbytečně rozvláčné spíše vztahové drama, než detektivka. I když nemám tímto způsobem vedené vyšetřování ráda, dodívala jsem se, protože už v polovině první části jsem si pro sebe určila vraha a čekala jsem do konce třetího dílu pro ověření, jestli se moje podezření potvrdí. A ono jo. Myslím, že snímku uškodila nejen průhlednost, ale i rozvláčnost a týdenní odstup ve vysílání jednotlivých dílů, kdy už jsem po předchozí části příběhu musela zapátrat v paměti. Škoda, protože herecky, výpravou a originalitou zpracování to nebylo na dnešní tvorbu tak špatné. (17.04.2019)

Druhá nejslabší (po Případu pro exorcistu) z volné série detektivek Detektivové od Nejsvětější trojice, ten rádobyumělecký motiv vodníka, prolínající jak do vizuálu (plus hraní s barvami), tak i do děje, byl z mého pohledu dost prkený, zbytek mírný nadprůměr... Nutno ocenit dekorace a kostýmy, obecně dobrý pokus o navození dobové atmosféry a reálií 80. let...a samozřejmě významovou rovinu - problematické vyrovnávání se s komunistickou minulosti a její prorůstání do porevolučních časů a dneška... (08.04.2019)

Příběh jistě zajímavý, ale kdo to proboha točil ? Co to bylo za magora ? Takto katastrofálně místy přesvětlené a přebarvené (hlavně do červena), to je na po hubě. Dost to při sledování rušilo. Jak někdo hezky napsal, Melíšková hraje civilně a jde jí to dobře. Ale proč tu reálnost a civilnost potom tvůrci zabíjejí těmi rádoby uměleckými výlevy ? (01.04.2019)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)