Sestřičky

Mládí se zralou zkušeností. Krásné mladé tele v podání Aleny Mihulové se vhodně doplňuje s Jiřinou Jiráskovou. Ve filmu zazní celá řad životních zkušeností, které platí dodnes. A k tomu venkovské prostředí. Že bylo v padesátých letech vše tak trochu v čase polo rozpadu za to bych úplně nevinil komunisty. Vždyť bylo krátce po válce. Přiznám se dobrovolně, že sestřičky jsem vždycky spíše ignoroval. Je to takový zvláštní film. Jedno se ale Karlu Kachyňovi musí nechat. Své filmy natáčel až skoro s dokumentárním pohledem. Lidským, ale zároveň blízkým. Postavy jím vykreslené jsou různé, ale hlavně se odhalují ve svých trablech a problémech až do morku lidskosti. (26.04.2020)

Nikdy nevíme, co zlého bude k čemu dobré. Nejen o tom je hořce úsměvný příběh mladé zdravotní sestry, jejíž život a především dozrávání zásadním způsobem ovlivnil nečekaně těžký trest za spíš komický prohřešek a z bezstarostného dospívání ve velké nemocnici ji vrhl do drsné reality zabláceného venkova padesátých let. Téměř komorní příběh o jedné neobvyklé škole života mě baví nejen svou zvláštní poetickou atmosférou a hereckým výkonem Aleny Mihulové, která jím převálcovala i všemi adorovanou Jiřinu Jiráskovou, ale také několika nezapomenutelnými scénami a pak Bořivojem Navrátilem v roli doktora Sevíta. Sestřičky nejsou nejlepším Kachyňovým filmem, přesto patří k těm, ke kterým se občas rád vracím. (18.01.2012)

Dělat ve zdravotnictví na vesnicích v 50 letech, tak to byla síla. Mamka když film viděla, se trochu hořce smála, protože to na praxi zažila na vlastní kůži. Takže autentické prostředí to rozhodně bylo. Dál oceňuji výkon všech herců, zvláště pak nenápadnou roli Františka Husáka, ve které byl famózní (20.05.2014)

Asi na mě taky leze ten neomarxismus, ale film se mi vyloženě zhnusil scénou jak tlusťoch nahání po baráku (a po dvoře)  sestřičku a “ne” nebere jako odpověď. Fakt nevím co u téhle scény režisér hulil, když chvilku vypadá sestřička vyděšeně, pak tančí okolo stolu pobaveně jak jí nemůže tlusťoch chytit. Pak panický útěk. Pak se zase směje, najednou blik a bere na něj zase vyděšená sekeru. A do toho taková rozšafná veselá hudba (protože znásilnění, když se o něj pokouší tlusťoch je děsná prdel). Jako sorry, ale nechutněji ta scéna natočit nešla. A film jako takový? Nadržená 18ka trpí celý film, že je panna a - bacha spoiler - nakonec ji někdo přefikne. A tohle má 70%. (10.03.2024)

Bezesporu jedno z nejlepších děl Karly Kachyni a hereckého mistrovství Jiřina Jiráskové v její komediální poloze. Už ten film znám nazpaměť a stále mě nepřestává bavit. Každá scéna má tu svůj význam, není tam nic zbytečného. České pohraničí na počátku 50. let takhle podobně vypadalo, pamatuji si to z vyprávění svého otce, který tam začínal učitelskou dráhu. Noví osídlenci přicházeli často ze Slovenska, bývali to mnohdy lidé prostí až rozumově omezení, a podle toho to tam vypadalo. I ten sedlák, zatrpklý tím, že mu "sebrali" pole a sám musí pracovat na státním statku, spousty bláta, hnojiště... Těžko se rodil nový život v českých Sudetech... A k tomu všemu přišla mladičká dívka (mimochodem zde se stárnoucí Kachyňa zamiloval do o 40 let mladší Aleny), aby zde poznala tvrdé stránky života a dobrala se skutečné lásky a stala se ženou. Scéna, kdy přiváží do nemocnice novorozeně, mě vždycky dojme. (15.07.2019)