Sestřičky

Sestricky jsem videl nekolikrat, hlavne v detstvi a nikdy jsem je moc nemusel. Vsichni tam byli spinavi, hadali se nebo se rovnou mlatili.. Priznam se, ze jsem na ne koukal hlavne kvuli lehce erotickym scenam a nahate hlavni protagonistce. S odstupem casu mi to ale rozhodne tak hrozne neprijde. Na vesnicich to v techle letech opravdu nejspis tak vypadalo a reziserovi se ta veselotragicka nalada docela povedla prevest na platno. Nic to ovsem nemeni na tom, ze film si zase nejakou dobu nepustim a rozhodne se nic nestane. (30.11.2008)

Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... (22.12.2007)

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (27.01.2008)

Jiřina Jirásková jasně nejlepší, co nám tento Kachyňův film nabídl. Naivní Alena Mihulová si však rovněž nevedla vůbec špatně, leč její hloupoučká postava byla spíš k smíchu, ale co už. Nejvíce mě však dostalo on drsné prostředí venkova, ona špinavost – statek kde se to těhotnýma jenom hemžilo – no taková už byla doba a režisér nám to ukázal v celé své kráse…Kritici se mohli posrat… (22.06.2018)

Zajímavý, a hodně ženský pohled na témata doby těsně po druhé světové válce a na problémy, jak přivést osvětu ve zdravotnictví i na zaostalý venkov. A mezitím první lásky, poznávání různých charakterů lidí, podrazy... Jak říkám, spíše feministicky laděný film, možná proto mne jako chlapa tolik nezasáhl. Jinak filmařsky vynikající - atmosféra, kamera, výprava, herecké výkony. Jen jsem měl pocit, že ve filmu neexistuje jaro nebo léto, jako by byli zakleti ve věčném pošmournu buď podzimu nebo brzkého jara. (10.12.2014)