Sestřičky

Takhle milou Mihulovou jsem snad ještě neviděl. A nikdy bych neřekl, jak jí to bude herecky slušet vedle Jiráskový. Fajnově odvyprávěnej příběh, charismatickej Husák a sympaticky ukecanej Vízner, to musí fungovat. Ono z toho možná nic není tak skvělýho, ale dohromady to Kachyňa umí poskládat parádně. (12.11.2020)

Sestřičky jsou zvláštní film. Co bych ale musel, je pochválit výkon jako vždy bezchybné Jiřině Jiráskové, které čím dál více přicházím na chuť. Ale ani Alena Mihulová nepodala špatný výkon a jejich vzájemná chemie působila dobře. Po stránce komediální na mě film moc dojem neudělal. Pro mě to je spíš takový řez do všedního života v padesátých letech uprostřed ničeho. V této rovině jsou Sestřičky fajn a řadím je k ostatním filmům, které mam svým způsobem rád, protože mě tahle doba prostě fascinuje. Asi proto, že jí znám jen z těchto filmů. (15.09.2017)

Jestli jako já pozorujete úpadek západní civilizace, chcete pochopit jeho příčiny a usilovně se při tom snažíte se nestat misogyny, tak se snad raději vyhněte tomuhle filmu, protože to je úplný female dumpster fire a možná poslední kapka. Začíná tím, že dívčí kolektiv šikanuje protagonistku za to, že je ještě panna, načež protagonistka otevírá klín každému, kdo ji věnuje trochu pozornosti. Hlavní herečka se na tuhle roli asi náramně hodila, protože začala spát s režisérem filmu = s člověkem, co mohl být její děda. Hlavní postava se taky překotně hledá v životě, navazuje vztah se starší mentorkou a ke konci se i pokouší zaujmout autoritativnější roli, čemuž se ale nedá moc věřit, protože se jinak chová pořád stejně blbě. V kontextu kultury, která tvrdí, že ženy jsou rovny mužům, se cítím ohrožen a uražen. Snad to není skutečná sonda do ženské duše, nýbrž jen fikce z per mužských autorů předlohy a scénáře. (14.03.2024)

Příběh o začínající sestře Marii (půvabná Alena Mihulová) na venkově v 50. letech 20. století, která hledá jednak lásku a sex a jednak smysl života. To první po malých peripetiích nachází v Petroví (Ondřej Vetchý), to druhé nakonec ve své práci v prostředí, kam jí osud zavál a v níž se cítila poprvé v životě potřebná. Její mentorkou se stává její kolegyně, zvaná babi (dobrá Jiřina Jirásková). Další zajímavé postavy: sanitář Arnošt (dobrý Oldřich Vízner), venkovský doktor (František Husák) a primář Ševít (Bořivoj Navrátil). A tak nakonec mladá dívka i přes počáteční nářeky nachází své místo v životě a konečně se cítí šťastna. (15.08.2010)

Není to sice ten můj nejoblíbenější Kachyňův film, ale nelze mu upřít atmosféru. Syrovost venkovského prostředí a až realistická popisnost doby... Pro mne mimo jiné i srovnání, jak málo před padesáti lety mohl mít jednotlivec vliv na svůj vlastní osud v porovnání k dnešní době. Nesvoboda a bezvýchodnost na mne mezi řádky působí, přesto, že snímek je natočen odlehčeně a nijak se divákovi nepodbízí. Jako obraz své doby zraje a nejspíš svoje kvality v budoucnu ještě potvrdí... (10.09.2009)