Sestřičky

Aj vtipný, aj milý, aj psychologický, aj reálny ... Úžasná Jiřina Jirásková ako zdravotná sestra odovzdávajúca svoje životné i profesionálne skúsenosti mladej, v živote neskúsenej a hľadajúcej až tápajúcej (sa) nasledovníčke. Dobré vyšpikovaná doba kolektiviázie by si zaslúžila viac pozornosti ako sexuálne (ne)skúsenosti hlavných aktérok, podobne ako by si viac pozornosti zaslúžili prípady pacientov než (ne)úspešné pokusy mladej Marie v ľúbostných sférach, no i tak ma film očaril a pobavil. Na Jiřího Růžičku ml. v roly nadržaného "pacienta" obháňajúceho objekt svojej túžby po celom gazdovstve asi tak skoro nezabudnem, ale na rozpačitý koniec by som zabudla veľmi rada. Keby sa mi to podarilo, snáď svoje hodnotenie aj zvýšim ... (21.03.2012)

Život nám dá tu nejlepší školu. O tom se na vlastní kůži přesvědčí i mladá a nezkušená sestřička Alena Mihulová, ale nemusí si zoufat, protože ochranou ruku nad drží skvělá Jiřina Jirásková. Ta byla tak přirozená, že v minulém životě musela tuto práci určitě vykonávat. Všechno dělala nenuceně a s velkou samozřejmostí. (02.07.2009)

Výborné komediální drama z poválečného pohraničí z "dílny" Karla Kachyni. Ten takovéto filmy uměl na jedničku a dost mne překvapuje celkové (a podle mne nezasloužené) nižší hodnocení. Skvělá Jiřina Jirásková v roli "Babi" a velice dobrá Alena Mihulová ve své první filmové roli, kde hodně příjemně překvapila. Karel Kachyňa si uměl vybrat ... Ústřední dvojice se přes dvougenerační rozdíl perfektně doplňuje, spousta dalších rázovitých i zajímavých postav jen doplňuje pestrobarevnou mozaiku lidských osudů, radostí i starostí. A ani po letech tento příjemný film neztratil nic ze své působivosti, spíše právě naopak - zraje jako víno. Hodně moc dobrý ročník. (06.05.2019)

Celkem nedávno mě dva Kachyňovy filmy z osmdesátých let navnadily i na tenhle osvědčený televizní flák. Sestřičky sice podobně jako Dobré světlo a Kam pánové, kam jdete charakterizuje existnciální zájem o trampoty jednotlivce v tranzitní fázi, jíž se anglicky říká trefně coming-of-age, ale vyloženě schází společensko-kritický osten, který činil z výše jmenovaných filmů dodnes zajímavá pokoukání. Je s podivem, že Kachyňa, příkrý vůči nešvarům let osmdesátých, jen o několik let dříve celkem explicitně omlouvá excesy padesátých let (nejen scéna, kde se stará panna Jirásková naváží do kulaků); možná výsledek nostalgie. Další potíží je představitelka hlavní role Alena Mihulová. Nelze jí upřít jistý sexuální apel dívky, která jen o pár měsíců odrostla zájmu pedofila, ale jisté nesouměrnosti brání hovořit o klasické filmové kráse. To vše by se dalo pominout, kdyby byla Mihulová s to podat výrazný herecký výkon, do něhož má její postsynchronní kuňkání daleko. Na postavě aspirantky na profesi zdravotní sestry jsou nakonec spolehlivě nejzajímavější její mužští kolegové, především shovívavý sexuální neschopa Oldřich Vízner. Nečekaně nemastné pokoukání trochu narovnává ponurá výprava, umísťující příběh do zimních měsíců - nejspíš inspirace Kleinovým Jak básníkům chutná život. (23.10.2015)

Tento Kachyňův film jsem jako holka nesnášela. Přišel mi depresivní, odpudivý, nechápala jsem, proč se ty postavičky z toho hnusného života tak radují. Po letech ho vidím úplně jinak. Krásně vystihuje, jak Čechům jejich sexuální benevolence a nadhled pomáhají v těžkých časech, jakými 50, léta jistě byla.. Zachycuje, jak prostě rození, plození a umírání probíhalo. (04.12.2011)