Pozor, vizita!

Trochu melanchólie, trochu depky, trochu nostalgie a trochu trpkej životnej reality. Pozor, vizita je dráma, na to bacha, nečakajte žiadnu treskutú komédiu, v ktorej bude Hrušínsky hláškovať. On aj hláškuje, ale je to všetko ako keby cez slzy a v podstate smutné. Jeden z vrcholných Hrušínskeho životných výkonov. Vidieť tento film už možno nikdy nebudete chcieť znova, ale určite nie preto, že by sa vám nepáčil. Ono z filmov z lekárskeho prostredia sa ťažko stávajú televízne evergreeny. (14.08.2012)

Z Kachyňových filmů je mi Vizita zatím jednoznačně nejbližší. Krásnej, ale nijak kýčovitej film o stárnutí, o lásce k životu, o lásce k lidem kolem sebe... A o tom, jak je důležitý držet si v sobě radost a kousek tý dětský duše po celej život. Ta poslední scéna filmu tohle všechno vystihuje nádherně. (31.07.2015)

(Na okraj – doba a (možná nejen) její zdravotnictví z toho odpuzuje nejen vizuálně, pro což jsem si ten film kdysi zapamatoval, ale i méně okatě otřesnou likvidací soukromí. Straníš se kolektivu? Smutný případ. Stejně si tě rozeberem. Jo, a jak jsme tehdy v šestadvacátém šli pod zem, nebylo pomalu co do huby..) (09.07.2011)

Člověk, který nejspíš nikdy nebyl nemocný. Člověk, který možná procestoval půl světa. Člověk, který se zřejmě nedopustil zločinu. Člověk, který je přes to všechno zavřený v karanténě na doživotí. Nebo ne? Vynikající hořko-sladký příběh stárnoucího barda, pábitele a bacilonosiče břišního tyfu, aneb jak snadné je nezaviněnou ranou osudu přijít o svůj dosavadní život a přitom to brát s nadhledem velkého stylu. Pro mě jedna z nejsilnějších postav Rudolfa Hrušínského. (14.01.2011)

Příjemný příběh o lidské naději i v dobách kdy vás život srazí na zem. O tom, že není potřeba si stěžovat, ale z každé situace si vzít to nejlepší a svým počínáním povzbudit život těch druhých. Smutně humorný příběh o panu Prepsloví (skvělý Rudolf Hrušínský), který se kolem roku 1960 dostane do nemocniční izolaze. A přitom je pro něj nejdůležitější svoboda a volnost, prožil toho hodně a svými historkami baví všechny, protože nikdo nemá ani špetku odvahy byť jen k části toho, co on prožil. Každý se hrabe ve svých malichernostech, snaží se ty druhé přechytračit, ale toho krásného života si nedokážou užívat tak, jak si to život zasluhuje. Svým chováním a radostí ze života dokáže nakazit a ovlivnit životy i lidí kolem sebe. Z pacientů mladou Manku (přírodou bohatě obdařená Veronika Jeníková), či starého Bartůňka (Ľudovít Greššo), na kterého jeho potomci kašlou a využívají ho. Také personál nemocnice je jím okouzlen a fascinován, tak jako primář (Bořivoj Navrátil), vrchní sestra Růžena (Libuše Švormová), dezinfektor Kafka (Josef Somr) a uklízečka Katka (Blažena Holišová). Je to nádherný příběh, ve kterém je obrovská radost ze života a který nám říká, abychom se nebáli užívat si života tak, jak si to zaslouží. (15.08.2010)