Dark

První řada je geniální. A to především díky tomu, že sází zatím na mysteriózní notu. Něco tak originálního jsem asi neviděla, o to víc je to překvapení, když Dark pochází od našich sousedů. Místo toho, aby se hlavní zápletka začala pomalu rozplétat, zamotává se ještě víc, atmosféra každým dílem houstne, emoce fungují natolik, že občas i ukápla slza. Bohužel, druhá řada má dvě hlavní vady na kráse - za fatální chybu považuji odsunout do pozadí Ulricha (svým charismatem utáhl v první řadě hodně scén) a dát většinu scén prostor Jonasovi. Ten klučina neumí moc hrát, takže se věčně tváří křečovitě. Celkově střídá asi dva výrazy, navíc jeho postava je hrozně plochá - ten kluk prostě není sympatickej (vždyť akorát brečí nebo na někoho řve a křiví u toho hubu), nelze s ním moc soucítit nebo se s ním ztotožnit a to v žádném směru. Je to velká škoda, protože ostatní herci jsou špičkoví. Druhou osudovou chybou je to, že hustá a mysteriózní atmosféra je tatam, příběh je průhlednější a hlavně už nikdo nijak nezapře, že se jedná o sci-fi. Tady už všichni cestují časem, děj je dost překombinovaný a zapletá se to tolik, až mám pocit, že ani tvůrci se z toho nezvládnou vymotat. Jsem zvědavá, kolik mindfuck zvratů ve stylu "tvoje dcera je tvoje matka" nebo "tvoje holka je tvoje teta" ještě přijde. (03.10.2019)

Na Německou televizní, ba i filmovou produkci je to famózní počin. Ve srovnání s celkovou produkcí Netflixu je to nevyvážené, rozhárané, rozporuplné. Skvělá idea s naprosto dokonalou kamerou je v několika epizodách zabíjena abusrdností dialogů, méně pozornému divákovi může místy ujíždět děj a orientace v časové ose a v neposlední řadě místy idiotsky vybraný hudební doprovod. Přítom úvodní "theme" je tak dokonalé, tak podmanivé, že je věčná škoda, že si s tím tvůrci nevyhráli více, nekoupili práva na použití melodie v celém průřezu seriálu, protože scén, které by si ten temný hudební podkres klavíru z úvodních titulků zasloužily, je téměř nekonečno..a tento podkres by se tak stal nosným prvkem. Celková nevyváženost jednotlivých dílů (kdy navíc scénář i režie je po celou dobu pod taktovkou stejných lidí) potenciál skvělého nápadu zabíjí. Vidím tam prostor pro druhou sérii (zejména rozvinutí postavy Noaha), která když se ponaučí z chyb té první, může se stát naprostým skvostem evropské televizní tvorby poslední dekády. (15.12.2017)

21. června v malém německém městečku Winden spáchá Michael Kahnwald sebevraždu oběšením. Zanechá po sobě obálku nadepsanou instrukcemi s datumem a časem otevření 4. listopadu 2019 ve 22 hodin a 13 minut. Po tomto incidentu podstupuje jeho syn Jonas několikaměsíční psychiatrickou léčbu, aby mohl normálně fungovat. Jonase přivítá ve škole jako první kamarád Bartosz Tiedemann. Zrovna v té době se asi čtrnáct dní pohřešuje jejich spolužák Erik Obendorf. Vyšetřování vedou Charlotte Doppler a Ulrich Nielsen... V seriálu se objeví velké množství postav a divákova ostražitost nesmí polevit ani na chvíli, protože by přišel o nějakou souvislost. Musím se přiznat, že se vyplatilo dělat si poznámky, aby se člověk v příbuzenských vztazích neztratil. Těšil jsem se na každou novou informaci, která odhalovala věci budoucí. Na druhou řadu jsem zvědav, protože tento příběh lze rozvíjet dále. Zhlédnuto 10 epizod z 1. sezóny. (Netflix) (29.12.2017)

Moje obľúbené seriály Ztraceni a Hranice nemožného našli svojho nasledovníka. SPOILER: Ďalej čítať až po pozretí všetkých 3. sérií! Dark prináša podobne ako Ztraceni veľké či skôr obrovské množstvo postáv. Zorientovanie je nejaký čas ťažké, ale sú Vám ponúkané vhodne zvolené a dávkované identifikátory. Postupne zisťujete prepojenia medzi postavami o ktorých ani samotné postavy netušili a zažívate s nimi viacero časových rovín. Dark zároveň prináša podobne ako Hranice nemožného predovšetkým sci-fi rozmer. Na úplnom začiatku sa všetko tvári ako akási temná, hororová detektívka. Z nej sa však stane čistokrvné sci-fi, ktorého hlavnou doménou je útočiť na Vaše mozgové bunky. A tu sa dostávam k hlavnému kladu seriálu. Perfektne prepracovaný scenár prinášajúci mnohovrstevný mix udalostí, ktorý je postupne skladaný do správneho poradia/významu. Postavy nie sú nijako zvlášť zaujímavé, ale ich zážitky a vzájomné ovplyvňovanie dodávajú nevšedný zážitok. Bavilo ma, ako sa pôvodne malé veci (stratený prívesok, duchárska historka,...) vedeli za x dielov prejaviť ako nové a zásadné zápletky. Seriál vyčnievajúci z davu, seriál prekvapujúci svojou epickosťou, seriál ktorý možno najlepšie zo všetkých doterajších filmov/seriálov spracúva dôsledky "cestovania". (07.09.2020)

Tři hvězdičky jsou alibistickým zprůměrováním rozporuplného projektu, který začal mým nadšením nad první sérií a končil hlubokým rozčarováním v průběhu třetí sezóny. Tvůrcům nutno přiznat, že dokázali z mála (projekt si vystačí s minimem lokací a fakticky jen hrstkou herců) vykřesat působivou a atmosférickou hříčku o časových paradoxech a marné snaze zvrátit nevyhnutelné události a změnit svou budoucnost. Nečekejte výpravné obrazy, které by vyrobili američtí producenti, ale i s tím minimalismem šikovní scénáristé předvádí, jak málo stačí k zaujetí divákovy pozornosti. Seriál netáhnou žádné hvězdy, nicméně i lokální herci ve spojení se zajímavým námětem a chytlavým scénářem dokáží zázraky. Co seriál v mých očích potápí, je jeho rozmáchlost, snaha vytěžit z nápadu maximum. Invence postupně vyprchává, roste repetitivnost, hra na osudovost začne být falešná a únavná, kouzlo se vytrácí... Závěrečné rozuzlení přichází mnohem později, než by se slušelo. Darku by slušela sevřenost, přiznaná skromnost, 10 dílů by bylo akorát... K hříchům musím přidat i směšný pohled tvůrčího týmu na jadernou energetiku. Vím, jsme na půdě zábavního průmyslu, kde se nic nedá brát vážně a Německo je kolébkou protijaderného aktivismu, jenže všechno má své meze a tady řada scén  - posuzována pohledem člověka z branže - vypadá jako nechtěná parodie... Nechám tedy 50% celkového dojmu a příště prosím o větší dávku soudnosti. (05.06.2024)