Malá mořská víla

Zhlédnuto znova po letech a teprve nyní pořádně doceněno. Nádherné zpracování drsné Andersenovy pohádky, krásná výprava, kostýmy, podmořský svět... (nechápu narážky na "otřesné" paruky - takto přece vypadají vznášející se vlasy ve vodě, je to geniální), výborně zvolení herci (a ano, až na toho prince), a přenádherná  hudba Zdeňka Lišky.  Akorát to teda není moc pro děcka. (17.04.2022)

-"Nikdy jsem ti nelhal, ani když jsi byla malá a chtěla vědět věci, které se dětem neříkají." Moje nejoblíbenější pohádka. Všichni lidé nemohou být šťastní, i když tento postoj v poslední době přehodnocuji a snad ho jednou zavrhnu. Mé osobnosti je velmi blízké, jak je tato pohádka zároveň velmi chladná i horoucí jako oheň uvnitř zemské koule. Když jsem byla mladší, tak jsem se samozřejmě ztotožňovala s malou mořskou vílou a i nyní je mi její část její naivity stále velmi blízká, ale jak postupně stárnu a mám už nějaké věci za sebou, tak nejvíc rezonuji s jejím otcem, králem všech moří. Protože malá mořská víla je přese všechno příliš jednostranná. Vybere si svůj cíl a obětuje mu všechno, věnuje mu veškerou svou pozornost, svou sílu, svou důstojnost, a to do takové míry, že nakonec ani ona sama sebe neslyší. Zmizí a rozplyne se. Nejen doslova (a jak krásně tady scénáristé upravili původně silně mučednicky křesťanský konec předlohy Hanse Christiana), ale hlavně symbolicky, ve vztahu k sobě samé. Symbolizuje mládí, které nikdy nedospěje. Král všech moří oproti tomu přežil své začátky, ustál i hluboce zraňující trauma a ztrátu životní lásky, a pokračuje dál. A je to on, kdo je navenek chladný jako říční led a uvnitř vře nejhlubšími (komplikovanými!) emocemi. Zároveň má široký rozhled, velmi dobré pozorovatelské schopnosti a neskutečně suchý/štiplavý smysl pro humor. Ukažte mi jinou postavu v rámci českých pohádek, která by byla takto hluboce rozpracovaná a skutečná. Masivní podíl na tom nepochybně má Radovan Lukavský, který jako by se přímo narodil pro role jedinců, kteří na lidský rod nahlížejí zvenčí, a který je právě díky schopnosti minimalisticky na omezeném prostoru vytvořit celé širé světy, mým nejoblíbenějším českým hercem (spolu s Petrem Čepkem - démon). Ale tím výčet věcí, které mi na Malé mořské víle imponují, nekončí. Výtečná mimozemská výprava a kostýmy - šaty, které nosí víla po příchodu mezi lidi, bych brala okamžitě (ačkoliv jsem obvykle milovnice barev a vzorů). Zvolený minimalismus kombinovaný s výraznými detaily a akcenty skvěle odráží náladu celého příběhu a vytváří uvěřitelný a zároveň velmi jiný svět od toho našeho, kde se může všechno odehrávat. Hudbu Zdeňka Lišky snad ani netřeba zmiňovat, ten muž je zkrátka nedostižitelný génius a jeho melodie nejenže propůjčují pohádce nezapomenutelný zvuk, ale zároveň jsou umně součástí příběhu samotného. Kachyňa všechno skvěle propojuje a přímo mistrovsky nabízí a využívá sestry Šafránkovy - jak jsou si podobné a zároveň jak je každá jiná. A to, jak se rozhodl film zakončit... Ten konec je prostě skvostný. ♥♥♥ -"První kámen, bílý, s její dlaní srůstá. Druhý kámen, rudý, zamyká jí ústa. Třetí kámen, černý, ten jí v srdci zůstal... A v tom třetím kameni sama navždy zkamení." (20.12.2007)

Ne, tahle pohádka mně opravdu nesedla. Nevím, jestli je to kvůli samotnému Andersenovi, ale občas film přecházel z pohádky do dramatického filmu (o vtipu se tu samozřejmě nedá mluvit). Z herců mě zaujal pouze pan Lukavský, zvlášť postavou prince jsem byl dost znechucen. No a konec by měl u pohádek končit dobře, popř. s morálním ponaučením a tady se hlavní hrdinka rozpustí v moři, což neberu za nejšťastněji zvolené (ale to bude asi tím Andersenem). 3*, víc z toho nevykřesám. (17.12.2007)

Andersenovským melancholickým depresivnostem se celý život instinktivně vyhýbám jako čert kříži a ačkoli o příběhu Malé mořské víly tak nějak odjakživa vím, neměl jsem v úmyslu se s ním někdy v jakékoli formě blíže seznámit. Neobával jsem se ani tak neblahého konce milující rusalky (je to přece mythologon), jako spíš jejího tichého trpitelského hysterismu a dusivého pathosu popelkovsky slaného oceánu. A ejhle! Nevím, zda je to zásluhou Hofmana a Kachyni, či zda tito dva jen dobře posloužili sadistickému autorovi samému, nicméně jejich krásné zpracování legendární pohádky je takové, že jsem v tento příběh (a v rusalčino nemoci-jinak) uvěřil, čehož bych se na stará kolena věru nenadál. Uvěřil přesto, že spojité motivy stojícího pozorujícího "chóru", morální kritiky lidstva (zabíjejí se navzájem atd.) i vtipných hláškek na jeho adresu od těch, kteří jsou jaksi v jiné dimenzi, pospolu zřetelně ukazují na spoluautora Návštěvníků. Dále přesto, že tento film nepatří ke Kachyňovým formálně nejsilnějším (nicméně jeho forma sdostatek zprostředkovává obsah - z detailů viz např. vyvržení z moře, zmíněné zde M-artou, s jejímž komentářem dalekosáhle souhlasím). Naštěstí jediné, co tu výrazněji kazí dojem, není nic významnějšího, než rádoby mohutné modýlky mořských korábů - vhodně narafičená klasická papundeklovo-záclonová kombinace ve studiu by v tomto ohledu posloužila lépe. No a ještě to odhalení maminčina osudu, které sice patřičně završuje velmi působivý motiv její utajené sochy, ale na druhé straně dělá v posledku z jejího důstojného manžela jakožto vášnivého sběratele lidských výtvorů nečekaně směšnou postavu. K jádru věci: Může se zdát, že přijmout stanovené podmínky a s tak vysokým rizikem kvůli chabé naději na lásku člověka - z definice zrádného a sobeckého tvora (a princ, ač šlechetný, veskrze sympatický a nikterak zlý, po celou dobu tuto definici potvrzuje) je hodně špatný kšeft. Jenže vezmeme-li v potaz vílinu vyhlídku na určených tři sta let života, musíme uznat, že to vůbec nebyla pošetilá transakce. Vyprávění si ovšem dává velmi záležet na tom, aby její šance byly co nejmenší, princova zrada co nejnevinnější a přesto co nejzavrženíhodnější, její láska však bezbřehá a až kristovsky důsledná. Jak už to u arciarchetypálních příběhů bývá, lze její volbu a nemožnost-jinak vnímat dvojím způsobem: buď tragicky jako nutně bezútěšný osud skutečné lásky, nebo mýtopoeticky jako vílino zmocnění se vlastní existence a vítězství ve formě dobrovolné oběti pro lásku jiných. Meze překročivší víla nakonec splyne se svým živlem a princ s princeznou jestli neumřeli, šťastně žijí ve své čisté osudové lásce dodnes - dobrý konec, jak už to v pohádkách bývá. "...každý krok tě bude bolet, jako bys šlapala na ostrý nůž." -"Chci to!" (07.04.2015)

Český režisér Karel Kachyňa natočil v roku 1976 snímok "Malá morská víla". Je to filmová adaptácia rozprávky dánskeho spisovateľa Hansa Christiana Andersena. Do hlavnej, titulnej úlohy obsadil osemnásť ročnú Miroslavu Šafránkovú. Mimochodom je to mladšia sestra omnoho známejšej Libuše Šafránkovej, ktorá si v tomto filme tiež zahrala. Mám rád filmy Karla Kachyňu, má môj rešpekt. Avšak s týmto rozprávnokým príbehom na mňa moc nezapôsobil. Vlastne ani neviem poriadne vysvetliť, čo sa mi na tom nepozdávalo. Jednoducho mi to akosi nezapasovalo. ** (14.04.2020)