Lásky mezi kapkami deště

Kdyby Vladimír Menšík o čtyři roky později (nedejbože) nenatočil film Jako kníže Rohan, byl by právě obuvník Bursík, drsný, ale spravedlivý chlap bojující všemi prostředky s nepřízní osudu a s Baťou, jeho nejlepší nekomediální rolí. Vážně. Jakkoliv výborní jsou ostatní herci (a že tedy jsou, dokonce i Jan Hrušínský), je to především každá minuta Menšíkova rváče, co dělá z Lásek mezi kapkami deště opravdu velkou podívanou. Na první pohled možná nenápadný, ale o to silnější film. (02.02.2015)

"Já hledám štěstí, léta dlouhá a lásku, lásku s ním. Snad je to touha, snad vášeň pouhá a nebo příliš často sním...." Tahle žižkovská balada z třicátých let minulého století je typický Kachyňa, jakého mám rád z filmů jako např. Smrt krásných srnců nebo Zlatí Úhoři. Film je krásně poetický, plný melancholické nostalgie. Jeho atmosféru pak umocňuje typická Fišerova hudba. Jakmile jsem se do ní trošku více zaposlouchal, vybavily se mi ony další zmiňované Kachyňovi snímky. S filmem Zlatí úhoři pak tento snímek pojí ještě jedna věc a to skvělý herecký výkon Vladimíra Menšíka. Obuvník Bursík v jeho podání je vskutku politováníhodná postavička. Trošku rodinný despota, trošku don Quijote bojující s "větrnými mlýny" alias továrnou Baťa. I když se film soustředí na období dospívání dvou Bursíkových synů, vypravěč příběhu (syn Kajda) nás ve svých vzpomínkách nechává nahlédnout i do let jeho raného dětství, kdy přišel o maminku a zápolil o své místo na slunci v partě žižkovských kluků. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí je tak v Kachyňově podání rozhodně světem pestrobarevným, byť těch smutných odstínů je tu přeci jen trošku více. Ale takový život někdy prostě bývá... (16.04.2017)

Žížkovské romance jsou režisérovou specialitou. Při sledování každé z nich mám chuť se okamžitě na Žižkov přestěhovat. Kachyňovy filmy, to je oslava života ve své radosti i krutosti, poetika ale většinou vítězí nad realitou. Tady se ovšem happy end nekoná, zůstáváme pevně nohama na zemi, sociální aspekt věci navíc dost podezřele vyčnívá z příběhu. Snad proto, že to dohromady nedrží jako v ostatních rejžových "peckách", dávám jen 80%. (18.11.2014)

Nenápadný, takmer zabudnutý, a napriek tomu jeden z najlepších Kachyňových filmov. Mozaikovito vyskladaný obraz života na Žižkove počas prvej republiky. Kachyňa, okrem svojho zmyslu pre romantiku, uplatnil vo filme svoje režisérske zručnosti a znalosť domáceho diváka. Nepochybujem, že ak by som bol zo Žižkova a dôverne poznal prostredie pavlačí a malých krčmičiek, neváhal by som s plným počtom hviezdičiek ani chvíľku. Prostredie bolo vykreslené s neskutočnou presnosťou a autentickosťou. Atmosféru filmu dotvorila celá plejáda skúsených i začínajúcich hercov, ktorí odviedli kus poctivej práce, pričom nemám potrebu niekoho z nich osobitne vyzdvihovať. (17.05.2011)

Poetická tragikomedie, s překrásnou stylizací a zároveň autentickou atmosférou prvorepublikové Prahy. Velkou předností je pochopitelně obsazení; vedle ústřední čtveřice tu je parádní dvojka Rudolf Hrušínský - Miroslav Macháček, ti by si zasloužili samostatný film. Důležitá a velice podařená je hudba Luboše Fišera, stejně jako šanson s textem Pavla Kopty, s nímž filmem provází Eva Olmerová. Patrně nejlepší Kachyňův film po smrti Jana Procházky a zároveň jeden z vrcholů české kinematografie své doby. (22.02.2009)