Král Šumavy

"Na koho tu vlastně číháme? Na Krále Šumavy? Toho už jsem jednou dostal. Kolik jich tu ještě bude?" U Krále Šumavy jsem jako dítě míval strach a jako dospělý se tomu moc nedivím. Kdybych totiž dostal od strany a vlády za úkol při službě vlasti dva roky chránit státní hranici u tohoto šumavského močálu, tak bych se vrátil jako jiný člověk. Pokud by mě tedy dříve nezastřelil diverzant nebo mi prokurátor nenavrhl trest smrti za to, že jsem nezastřelil diverzanta. Za mě je to velmi dobrý film, který dost vypovídá o své době. A pokud v něm někdo vidí jen komunistickou agitku, tak si dovolím poťouchle argumentovat tím, že poměrně výraznou roli zde sehrál saxofon a ten byl v té době označován za buržoazní nástroj. Že by rebelie? (04.12.2018)

Kachyňa se nezapře, téma ovšem také. Takže spojíme-li dobré řemeslo a zajímavé výkony mladých, kteří ještě nedávno zářili na Kladně, případně tančili všude, vyjde nám jako obvykle co? Plichta. A to i za předpokladu, že dokážeme ocenit pozvolna kynoucího Valu, nijakého Remundu, stále stejnou Jirouškovou a od traktoristky do krásy rozkvetlou Švorcovou. Chtěný humor obstarává Menšík, nechtěný balení přes motorku. (26.02.2009)

Když ještě Šumava neznala Schengen, aneb rybičky, rybičky, esenbáci jedou! Mlha, blata, déšť a skvostná kamera „od pasu“ Josefa Illíka pohrávající si s odrazy vodní hladiny i okenních tabulí, jenže.. Když vám někdo znásilní ženu, vezmete jej na milost, protože si k tomu zapálil svíčky a pustil romantickou hudbu? (15.07.2013)

Doba vzniku filmu sebou nesla do jisté míry od tvůrců jistou dávku řekněme "loajálnosti" vůči režimu. To platilo beze zbytku pro každého, kdo chtěl alespoň něco tvořit, bez ohledu v jaké oblasti kultury působil. Nevyhlo se to samozřejmě ani Karlu Kachyňovi. V tomto případě se mu ale podařilo umě skloubit charakter kriminálky s politickou ideologií tak, že je dnešní společností ještě přijatelná. Charakter kriminálního žánru dostatečně převládá nad socialistickými ideologickými myšlenkami a bravurní zvládnutí hlavních rolí, především Radovanem Lukavským, řadí tento film k nezapomenutelným dílům režiséra Karla Kachyně. (21.08.2008)

Jiřina Švorcová poprvé za pultem a hned na to v bahně, jak příznačné pro její kariéru.  Výstavní a režimem pochopitelně překroucená drsárna, kde Lukavský svými ostrými rysy řeže jednoho pohraničníka i diverzanta za druhým.  Když se s ním jde Jelínek projít v dešti, tak místo romantické procházky umře. Když pomáhá Valovi chytit Jiřinu, tak se jim utopí. Když honí diverzanta se samopalem, tak mu postřelí psa a když už usne, tak mu Vala ukradne klíče. Vše se prostě točí kolem poručíka Kota, což mě přivádí k myšlence, že tahle depresivní a temnostinná akční pohádka mohla být lehce odlehčena, kdyby Menšík při oslovování nadřízeného Kota třeba lehce zadrhával...   Formálně nádherný dobrodružný thriller. (04.11.2022)