Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Petr HojdaHudba:
Petr HapkaHrajú:
Radek Holub, Alena Mihulová, Valérie Zawadská, Viktorie Knotková, Antonín Molčík, František Peterka, Vlastimil Zavřel, Eva Jiroušková, Zdeněk Kozák st. (viac)Obsahy(1)
Příběh snímku je situován na začátek minulého století, do chudého podhorského kraje, kde v mlčenlivém odříkání i snaze vyvzdorovat si právo alespoň na kousek spokojenosti a štěstí, žijí naši hrdinové. Oba přišli do venkovského prostředí zvenčí, ani jeden není plně srostlý se světem starousedlíků, dědících svůj těžký úděl z generace na generaci… Adam (R. Holub) je zasmušilý nemluva, zjevně mající potíže s běžnou mezilidskou komunikací, straní se lidí a odmítá vystoupit ze své samoty. Nevyčítá těžce nemocné matce (V. Zawadská), kdysi žijící nevázaným životem a v neuspořádaném soukromí, že vlastně její vinou nese cejch parchanta. Beze slova odvede prodat jediný cennější majetek – krávu – aby měl na zaplacení tišících léků pro matku. Róza (A. Mihulová) je mladá, družná, touží nalézt aspoň trochu spřízněnou duši, a tak se Adamovi poněkud vyzývavě vnucuje do domu. Zpočátku ji hrubě vyhání, ale postupně se sbližují. Róza čeká dítě a jejich soužití požehná i farář. Ale jak říká staré přísloví, neštěstí nechodí po horách, nýbrž po lidech… (Česká televize)
(viac)Recenzie (201)
Jeden z nemnoha českých polistopadových filmů, který nejen beru na milost, ale který shledávám přímo skvostným. Asi hlavně proto, že na rozdíl od většinových českých šaškáren, frašek a skopičin, se jedná o film vážný, syrový, zemitý, s prostým a silným venkovským příběhem, který se mi nesmazatelně vepsal do paměti, i když jsem ho donedávna viděl jen jednou, a to už hodně dávno. Excelentní Radek Holub i Alena Mihulová. ()
KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Adam je tak trochu zvláštní mladík. Žije v Krkonoších na něčem, čemu se o pár desítek let později začne říkat "sjezdovka," se svou umírající maminkou, které nosí morfium od místního felčara aby mírnil její utrpení. Jako každý den se vrátí utahaný z putování po horských hřebenech, nalije morfium do hrníčku a pak zjistí tu strašnou pravdu. Maminka už není. Adama posednou příšerné flashbacky z minulosti, které nám ukážou, že má fóbii ze rtěnek, prožil si pád z útesu a byl na svou maminku poměrně fixován. Za pár minut se s její smrtí naštěstí celkem srovná a k divákově smůle tak ani neučiní pozřetím morfia, což by se fakt nabízelo. Po nějaké době za Adamem přijde nezvaný host v podobě děvy jménem Alena a ačkoliv jí dost energicky dává najevo, že jí ve svém osamělém království nechce, Alena se nedá a v příšerném zápasu na hranici života a smrti mu "nechtěně" ukáže ňadra. Adama posedne zvířecí touha, přesně takováhle (i když o dost větší) totiž vídal u své maminky, a prostopášnice Aleny se zmocní ve stodole. A náhle je vše dobré. Alena a Adam spolu začnou žít, film plyne svým zajímavým tempem a eskaluje do mnoho ne příliš dobrých událostí. ()
Díky tomu, že mám velkou část rodiny na Slovensku, měl jsem monat poznat i život mého praděda a prababičky na samotě v kopcích v lese. Náročný zemědělský život kde nic nedostanete zadarmo ale zároveň i určitá harmonie s přírodou ale také skromnost, pokora a velké srdce. Každý příběh je ale jiný, každý má svá specifika a úskalí. Radek Holub ztvárnil roli mladého, pravotiého, poctivého ale výbušného samotáře na výbornou a strohé čisté zpracování dává filmu velkou autentičnost. Kachyňa tohle umí. ()
Mam velmi rád filmy Karla Kachyňi a tenhle patří k jeho nejlepším v pozdním období jeho tvorby. Radek Holub zatím ve své nejlepší roli. Alena Mihulová je zde ještě v plné formě. Zajímavě udělaná úvodní nostalgická atmosféra, která člověku otevírá děj. Kráva je zde vyobrazena jako symbol štěstí a „bránou k lepšímu životu“. Štěstí, které je pomíjivé a člověka může kdykoliv opustit. Kachyňa realizoval scénář, který vznikl podle předlohy Jana Procházky v roce 1994. Ten "v šuplíku" objevila jeho žena a představitelka Rózy Alena Mihulová, které se scénář velmi líbil, a přesvědčila ho k realizaci. Film dokresluje vizuelně příjemné a zároveň drsné prostředí ve Vysockém kraji (o vedlejší role se často starají ochotníci z tamního divadla) a atmosféricky dobarvuje hudba Petra Hapky, který později komponoval hudbu i pro další Kachyňovi snímky. ()
Silně citový příběh jaký umí ztvárnit pouze Jan Kachyňa. Drsný život v horské oblasti na počátku minulého století je tu zachycen velmi realisticky a kdo zná osudy našich předků i prapředků uzná , že i pravdivě. Radost ze života i beznaděj bylo součástí osudů obyčejných lidí, kteří žili na samotě společně s přírodou, na kterou byli odkázaní. Každodenní boj o přežití, důstojnost a lásku. O jejich smyslu života vypráví tento příběh, který patří mezi ty nejlepší počiny, jaké Jan Kachyňa natočil a který si zaslouží uznání. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (3)
- Podle scenáristy Karla Čabrádka zanechal autor předlohy Jan Procházka jen jakousi črtu příběhu, kterou bylo třeba rozvinout a dovyprávět. (sator)
- Většina filmu byla natočena na krkonošské straně pomyslné hranice s Jizerskými horami – v Pasekách nad Jizerou a okolí. Filmová chalupa pak stojí na samotě Zabyly. (yurasch)
Reklama