Fany

Scéna s "fotografií" na konci pro mě představovala nejsilnější okamžik jakej jsem kdy měl možnost ve filmu vidět a nejen v českým. Jen některý scény jsou natočeny poněkud televizně, ale i tak se jedná o výjimečný dílo. Reálný příběh ukazující lidskou sobeckost nejen od okolí, ale i z řad těch nejbližších, kteří si uvědomí svou chybu teprve, kdy už nejde vrátit nic zpět. (11.12.2007)

Jediné, co na tomto filmu lze hodnotit kladně, je herecký výkon Jiřiny Bohdalové. Jinak na mne celkově působil odpudivě. Podle mého názoru se tu normálně choval jen ten vlčák a ty kočky v útulku. Jirásková v roli Fanynčiny sestry i Donutil v roli kostelníka vystupovali jak imbecilové. Člověk žasne, jak si tvůrce filmu představuje kostelníka, to jeho oblečení i chování, to je naprosto scestné. A ten závěr s věnováním všech peněz psímu útulku, když už je Fany mrtvá, to je opravdu „hluboká a vznešená“ myšlenka – pitomé gesto. Znovu bych se na to nemohl dívat, i kdyby mi za to zaplatili... (10.08.2008)

Teda i když jsem se už v životě setkal s ne málo jedinci, kteří mírně debilní zcela jistě byli, tak nejsem doktor, abych dokázal posoudit míru autenticity jakou svůj výkon J.B. obdařila. Nicméně i kdyby tato opravdovost byla veliká, a ona by za ní v tomto případě právem byla do nebes vynášena, tak to nemění nic na tom, že citově vydírající scénář balancuje na hranici kýčoviny a leckdy ji i překračuje. No pejskaři budou brečet, takže se to oblíbeným Jiřinkám asi zase povedlo... (11.08.2008)

Nejsem hoden, abych film docenil, naivní scény, které chtějí být srdcervoucí, ale nakonec skončily jen jako sentimentální nic, docela se mi chce říct slovo samoúčelnost, ačkoli sám si nejsem jist, jak moc se pro film hodí, každopádně jediné, co stojí za pozornost, je jiřina jirásková, ta druhá jiřina svou roli sice zahrála, ale nemůžu si pomoci, celej film mě jen uváděla do stavů zlosti, její otravné výstupy na mě měly zcela opačný účinek. A ne že bych byl z kamene, ale moje oko na konci suchý zůstalo a nejen to...mě bylo jedno jak Fany skončí, hlavně aby skončil film...a to je zásadní průšvih, film nedokázal oslovit. (30.04.2006)

Postava FANNY se mi nezdála nikdy přesvědčivá. Neznám ze svého života nikoho jí podobného. Přesněji řečeno, nevím, zda byla FANNY svéprávná. Od jedné osoby, která se ale zabývá osobami nesvéprávnými v plném rozsahu přes čtvrt století jsem zvěděl, že si nepamatuje na případ, kdy by se z těchto osob, pokud se jim vrátila svéprávnost, tak neučinili nějakou boudu, po níž by se jim zase svéprávnost odebrala. Naletí kdejakému syčákovi. Řeknete jim - prodej mi za kilo bundu, co ale stojí kupříkladu tisícovku, a oni vám ji prodají. Jdete dál a vezmete je do banky, a půjčíte si na ně klidně dvěstě tisíc. Je pak pozvete na oběd či na večeři, to jim slíbíte dopředu a oni s vámi jdou rádi, vidí ve vás kamaráda a loučí se s vámi zase jako s kamarádem. Rozdíl je jen ten, že vy víte, jak si užít dvě stě tisíc, ale oni ne. A taky víte, že to bude na nich, to splácení, ale oni se tváří, že to je blbina. A tak sháňka po dočasně svéprávných je v naší zemi velká. FANNY má vyvolávat lítsot a smutek. A to se jí u některých diváků daří. U mě ne. Nedávno jsem cestoval v autobuse se známou, a ten byl plný takových FANNY. Dokázali se radovat s kdejaké blbiny, která nám připadá všední. Vykřikovali, vesele, radostně, a nebylo možno je ukáznit, protoež jim to co křičeli připadalo velice zábavné. Jim a jim podobní to brali jako správný kousek. Po několika minutách známá řekla, že je to o nervy s nimi cestovat. Výsledně vzato je v každé zemi dost takových osob. Nemají se až tak špatně, když žijí s podobnými. Hůře je jim, kdyby žili sami, či s někým kdo vnímá a žije zcela jinak. Výkon J. Bohdalové neoceňuji, tak jako Trojanova Václava. Nestačil by dokument? (10.09.2010)