Fany

Jediné, co na tomto filmu lze hodnotit kladně, je herecký výkon Jiřiny Bohdalové. Jinak na mne celkově působil odpudivě. Podle mého názoru se tu normálně choval jen ten vlčák a ty kočky v útulku. Jirásková v roli Fanynčiny sestry i Donutil v roli kostelníka vystupovali jak imbecilové. Člověk žasne, jak si tvůrce filmu představuje kostelníka, to jeho oblečení i chování, to je naprosto scestné. A ten závěr s věnováním všech peněz psímu útulku, když už je Fany mrtvá, to je opravdu „hluboká a vznešená“ myšlenka – pitomé gesto. Znovu bych se na to nemohl dívat, i kdyby mi za to zaplatili... (10.08.2008)

Obě stařeny tu připomínají ,,vokoralej chleba", ale hrát ještě nezapomněly. Bohdalka si dala Rákosníčka na živo, Jirásková patrně čerpala z předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. A taky tam běhá psík. Stejně jako Donutil, který se zatím nestihl nacpat snad jen do příhod dráčka Soptíka. Nevím co, ale něco mi na tom těžce dojalo. Patrně má laktace dostupuje vrcholu. (10.04.2013)

Celý film staví na výjimečném výkonu Jiřiny Bohdalové, která naprosto uvěřitelně a dokonale ztvárnila postavu mentálně retardované Fany. I když jsou některé pasáže slabší, osud nebohé Fany je postupně posunut do popředí, až diváka naprosto pohltí. Je to hodně pochmurný a smutný film a udělal na mě velký dojem, i když smutné filmy nemám příliš v oblibě. 80% (06.10.2011)

Čím jsem starší, tím více se utvrzuji ve zkušenosti, že úspěšné prezentování kladných stránek života je v současném umění činem, který se pohybuje někde mezi psychickou úchylkou a protiprávním aktem; v každém případě je to vykládáno jakon epřípustná výstřednost. Nositelům těchto názorů nic nevyčítám; jsou jen zobecněním všeobecného marasmu, v němž žijeme všichni bez rozdílu. Zápory, vytýkané FANY, lze plně vztáhnout i na RAINMANA. Jiří Hubač je jedním z našich nejlepších dramatiků a před časem napsal jinou prvoplánovou inscenaci-drama: NEZRALÉ MALINY, v nichž starý Pešek dokonce vzpomíná s něhou na revoluční levicové mládí své postavy (obdobné založení má i Procházkova a Kachyňova skvělá KRÁVA). Komorní drama, rozpoutané Kachyňou, je pochopitelně neseno sluncem mimořádného výkonu Jiřiny Bohdalové, která tu nad jiné výrazně prokázala univerzálnost svého hereckého rozměru. Není však zdaleka osamělá: skvělou protihráčkou je jí složitým vývojem své sebeneúprosné postavy Jiřina Jirásková, svou blazeovaností nepřehlédnutelný je také její milenec a poněkud líný podřízený Martina Huby a zapomenout není možné ani na Donutilův herecký koncert v roli sytě spokojeného samolibého kostelníka, který svou hloupostí zaviní jeho vykradení za bílého dne. Výborný je i čtyřnohý "pan divoký". Skvěle vystavěný závěr s Faninou smrtí i strmá, paralelní vzestupná křivka vnitřního sestřina vývoje vhánějí slzy do očí. Karel Čapek kdysi napsal, že každý slušný člověk je sentimentální; z tohoto pravidla se vymyká jedině darebák. Současný člověk posledních dvou století však v drtivé většině případů darebákem není; je jen chronicky nemocný a pro neustálá civilizační traumata všedního dne zapomněl, co to je skutečná bolest a skutečný cit. Být chuďáčkem automaticky neznamená být vždy a všude a priori hlupákem a blbečkem. Je to složitější a lidská duše je zranitelnější i silnější, než si zpravidla myslíme a dokážeme představit. Doufám v jedno: že prvoplánových přístupů jako je i tento Kachyňův, nebude v našich životech nikdy dost. Tak krásných, tak nadčasových, tak nezapomenutelně působivých. (10.08.2008)

Cokoliv napíše pan Hubač, je pro mne mimořádné. Tento pohled na mentálně zaostalé lidi je výjimečný tím, že je vlastně velmi vyvážený. Ve většině filmů zvláště západní provenience jsou tito lidé zobrazováni jako pravý vzor lidských vlastností, mimořádně dobří, hodní, obětaví. Zde tomu tak není, vidíme Jiřinu Bohdalovou (její nejlepší role) jako skutečného člověka, který vedle svých dobrých vlastností dokáže být i sobecký, lakomý, vzteklý. O to s ní víc prožívám její trápení i radosti. Film jako takový je natočen bezchybně, Kachyňova zkušenost je z filmu cítit zvláště v porovnání se současnými pseudohlubokými experimenty naší nové filmařské generace. (06.10.2005)