Spoorloos

"Zíďme z diaľnice" - požiada Saskia svojho priateľa Rexa a jej slová nadobudnú symbolický význam, stanú sa predzvesťou začiatku konca. Aj Saskiin sen o zlatom vajci, v ktorom je uväznená, sa do dôsledkov naplní. Po hádke s priateľom sa na chvíľu stratí a vzápätí objaví vo svetle na konci tunela. Tieto zlovestné obrazy a výpovede z úvodu filmu predznačia tragické zmiznutie ryšavého dievčaťa. Hoci príliš zavčasu vieme, kto je únosca a priskoro tušíme, že Saskia už nie je medzi živými, zvedavosť aj napätie sa naďalej stupňujú. Podstata filmového príbehu je veľmi jednoduchá a jeho dej minimálny, ale dômyselná kompozícia ho predsa robí mimoriadne zaujímavým. Záverečné chvíle filmu sú zároveň poslednými okamihmi hrdinu aj hviezdnymi momentmi réžie. Pre Rexa existuje len jediný spôsob ako zistiť, čo sa stalo Saskii - zažiť presne to isté. G. Sluizer v úplnom finále desivú realitu zaživa pochovaného Rexa v tmavom hrobe prekonáva radostnou ilúziou stretnutia so Saskiou, opäť vo svetle na konci tunela. (03.11.2010)

(1001) Mám ráda, jak už se tak mezi námi perverty říká, příběhy ze života. Ještě, že se cizí jazyky, zejména germánské a románské, učím sledováním filmů doma na gauči a ne putováním po autentických místech. Pouze jednomu jazyku jsem se na učila místně, ale také jsem se mu musela rychle odnaučit, protože už mi nebude znovu dopřán. Ale to jsem trochu odbočila od tématu. JÁ TEN FILM ŽERU! A protože už teď umím psát srdíčka do komentářů, tak až takhle: ♥♥♥ (11.04.2010)

Jeden z mála filmů, který mě bavil méně než jeho americký remake. Obvykle fandím našim evropským sousedům a hrdinně nenávidím americké kopírovače, ale Spoorloos pro mě byl až příliš klidný a zároveň vynervovaný, tím způsobem, který mě naprosto ubíjí. Vždycky si vzpomenu na vznětlivé jižany, kteří jednají bez přemýšlení. Elektronická hudba možná byla tehdy ve filmech velká móda, pro mě je to ale jen umělé navození znepokojující atmosféry, které mě znepokojuje úplně jiným způsobem, než by si tvůrci přáli. Jistě je to skvělé zahraný film s dobrým nápadem, ale je to celé unylé a pro mě to postrádá tu správnou atmosféru. A konec mi přišel useknutý, jako kdyby se už režisérovi nechtělo dál myslet a říkal: "Nazdar přátelé, končím, víc po mně nechtějte." (28.08.2011)

Netuctový záporák Bernard-Pierre Donnadieu s neokoukaně zapamatovatelným obličejem, jistým tajemstvím i hrdinským činem na kontě, patří spolu s posledními 45 minutami k tomu nejzdařilejšímu na tomto oceňovaném nizozemském thrilleru. Závěrečná pointa je děsivým, zároveň však originálním překvapením a případné utnutí filmu s takovou pointu bez dalšího očekávaného děje, zneklidňuje-li vyústění v dostatečné míře, tu kupodivu nevnímám jako mínus. Mysteriózní vyprávění s postupným vytvářením obrazu o životě ústřední záporné postavy se dost vydařilo a celkový dojem do jisté míry pozdvihuje i fakt, že Spoorlooos je svým zpracováním skutečně jiný oproti většině klasických thrillerů s tématem únosu ženy či dítěte. Jenže ono jiné pojetí na mě celou první hodinu, která se mi strašně táhla a budila zvláštní chlad, nefungovalo, překousával jsme se ní často se slabým zájmem, atmosféra na mě působila spíše jen v krátkých záblescích a zvláště hlavní hrdina jménem Rex vyvolával ve mně nevýrazný až lhostejný dojem. [65%] (28.08.2023)

Nenápadný thriller, který mě zhruba do poloviny unavoval a iritoval pomalým tempem a PŘÍŠERNÝMI osmdesátkovými synťáky, ale nakonec mě dostal na lopatky. Hlavní předností je bezesporu vynikající, precizní scénář zkonstruovaný z flashbacků, které postupně odhalují průběh únosu i pokroucenou psychiku hlavního antagonisty, poslední čtvrthodinka je naprosto bezchybná, tleskám za nehollywoodský konec. Rozhodně jeden z nejlepších - pokud ne vůbec nejlepší - evropský thriller 80-tých a 90-tých let. (27.12.2012)