Čo sme komu zase urobili

Svižný Christian Clavier a svižná komedie, ve které nechybí situace, které si dělají srandu: z židovství a klišé o obchodování, z lesbické lásky, z černošské zarputilosti, z muslimství, z nordic - walkingu, z plivání na zem, z francouzského labužnictví, z Shakespeara, respektive z Othella. Vlastně docela odvážný film s milou a vlasteneckou pointou. Merci. Dobře jste nám to zase natočili! (28.02.2019)

,,Jen konstatuji. To snad ještě můžeme ne? Konstatovat...'' --- Konstatuji, že to bylo slabé. Výluh z jedničky skoro nestál za pousmání. Možná se už ani moc smát nechci, protože není čemu. Jedničku jsem viděl skoro před čtyřmi lety a od té doby mám na lecos o dost jiný názor. Na rozdíl od Frantíků. Ale ať si dál sní Francie svůj multikulti sen a točí si rozverné multietnické LGBT kýčovité komedie ač je v té krásné zemi už nemálo míst, kde by starousedlíci naopak (pokud tam ještě jsou) rádi zaplatili aby se novousedlíci zase vrátili do svých rodných zemí... Z filmu mne nejvíce zaujala krásná Elodie Fontan a jedna zásadní pravda a to že Omar Sy je oprvdu jen jeden. Dávám tedy za dvě lednice s grilem. * * (26.09.2019)

No jo, zase... Co k tomu napsat.. Vcelku dobrá a povedená parta herců neustále dohání děj, který pouze natahuje a doždímává vcelku povedeně originální jedničku. Film Stojí a padá na střetu kultur, ras, náboženství, na současný eurosituaci, a chvílemi to přechází do snahy ukázat svět lepší, hezčí a Francii jako místo, které stále je tím, čím bylo.. Kdo ví a zná, tak ví, že Francie je krásná zem, a jistě i přes pojebanost s migrací a vymrdanou politikou stále krásnou zůstává, francouzský venkov je kouzelný a nezaměnitelný, ale o tom tady psát nechci. Jednička je film, který balancuje na hranici, marně se snažící roztlemit divouše k smíchu tak, jak to bravurně zvládal frantíkovský humor před dávnými lety. Zase udělali? nemá sílu se dostat ani na tu balancující hranu, zůstává v rovině psíka který běží za hárající fenou v domnění že si vrzne. Nevrzne. Jen slintá. Šáveron nám předhazuje kosti a kostičky v marné představě, že si divák z těch kostiček poskládá šlehačkový dort. Ale to nejde. Na závěr tedy končím zvoláním.. Viléme, Hynku, Jarmilo, kam jsme to kurva došli ? Jednou a dost, přišel, stáhnul, viděl a dostal co měl. Když nad tím teď tak přemýšlím, chce se mi z toho všeho brečet. Nějak se nám ten multikulti svět vytrhl z rukou. A jestli takhle nějak mají vypadat rodiny budoucnosti, tak to i když nejsem žádnej kdovíjakej xenofob, tak z multibarevných rodin se mi tak nějak chce snad i trochu zvracet. Takže jako politická agitka ve smyslu diváku otevři oka, a adoptuj si žlutýho černouška z Afghánistánu, tak to u mě naštěstí nefungovalo. (20.12.2019)

Solídne pokračovanie so všetkými známymi z prvého dielu. Oproti jednotke tu pre mňa prím hral Claude a zaťovia neboli až takí vtipní, ale samozrejme viacero zábavných momentov vzniklo aj vďaka ním (najmä Chaovi a Davidovi). Opäť sa jedná o milú, inteligentnú komédiu, s viac vydarenou situačnou komikou ako tou verbálnou (tá mi prišla trochu nasilu), skvelým Claudom a rodičmi Charlesa. Niektoré vtipy (verbálne) boli zrecyklované z jednotky, ale celkovo mi prišiel v niektorých momentoch tento diel vyzretejší, aj keď asi menej waw ako prvý. 7,3/10. (27.04.2019)

Tak jsem se právě před chvílí vrátila z kina a plna čerstvých dojmů zhodnotím svůj zážitek. Druhý díl je neméně půvabný jako ten první, byť je trošku vážnější, ani ne tak formou jako obsahem. Pořád se jedná o typicky francouzkou komedii plnou vtipných hlášek a komických situací, jen podtext se více týká aktuálního tématu migrantů a bohužel místy, naštěstí jen místy je maličko křečovitější. Přisuzuji to snaze tvůrců zahrnout do filmu, co nejvíce aktuálních témat (od migrantů, přes děti migrantů, homosexuály a mileniály). Každopádně i tak se díky skvělému původnímu obsazení, dobře napsaným dialogům a několika opravdu vtipným hláškám, podařilo natočit velmi dobrou záležitost, u které jsem se královsky bavila. Za mne 85%. (26.07.2019)