Já, truchlivý Bůh

Miloš Kopecký jako velký kurevník Adolf vypráví své trable s dívkou, do které je beznadějně zamilován. Styl vyprávění je výborný, Kopecký mluví v různých vypjatých scénách zničehonic k divákům a povídá své postřehy, aby se vzápětí zase vrátil do dějství. To Antonín Kachlík zpracoval perfektně a diváka přímo vsaje do příběhu. Parťáka Kopeckému dělá neméně skvělý Pavel Landovský, který hraje přistěhovalého Řeka Apoštolka. Scénář napsal podle své povídky Milan Kundera a jeho styl se nezapře, podobnou odvetu rozehrává i ve své jinší knize Žert. Povídka se odehrává v Brně a i celý film je tam natočen, takže kdo zná Brno, může se pokochat záběry jak vypadalo v šedesátých létech. Janáčkovo divadlo se téměř nezměnilo. (02.05.2018)

Antonín Kachlík, který jindy nedostatek tvůrčí potence doháněl kolaborací s totalitním režimem, natočil jeden dobrý film. Černou komedii mravů. Adolf, titulní hrdina, je typická bezskrupulózní postava Milana Kundery. Marně usiluje o studentku operního zpěvu, která je hloupá jako necky, ale nepřehlédnutelně atraktivní. Když Adolfa definitivně odmítne, jeho ego to neunese a zahraje si na Boha. "Jsou totiž dva druhy lidí, autoři života a figury života. Jedni hrají v životě text, který sami vytvořili, druzí hrají poslušně cizí text," vysvětluje a doufá být úspěšným autorem. Pustí se do realizace ďábelské pomsty, která má nakonec víc obětí, než zamýšlel. Řeckého kamaráda Apostola, který je mu zavázán, před slečnou vydává za významného athénského dirigenta, ta je okouzlena a pro možnost mezinárodní kariéry snadno zapomene na dřívější zábrany... Film volí neobvyklou formu vyprávění. Adolf mluví do kamery k divákům a jeho vzpomínky v pozadí ožívají jako dramatický děj, do něhož vstupuje, aby jednal, a vystupuje z něj, aby ho glosoval. Tohle Kachlík převzal ze stejnojmenné televizní hry, starší o dva roky. Má sotva poloviční stopáž, ale také není k zahození. Už proto, že v obou hraje Adolfa Miloš Kopecký. Věřte, že jde o jednu z jeho nejlepších kreací před kamerou. Specifický rejstřík gest, úsměšků a tónů řeči se v ní rozšiřuje o další, pro Kopeckého netypické. Adolf-suverén, který kuje pikle a sžíravě mluví o chybách ostatních, je Miloš Kopecký, jak ho vídáme nejčastěji. Společenský šarm, esprit, nezbytná trocha arogance a schopnost šťavnatě prodat každý bonmot. Ale Adolf, uvláčený nerovným terénem své pomsty, to je někdo jiný. Neviděl jsem vše, můžu se proto mýlit, ale řekl bych, že v žádném jiném filmu Miloš Kopecký nepůsobil tak zranitelně a zbědovaně; nebo nikdy nedovolil kameře, aby ho natolik zrentgenovala. Pavel Landovský (Apostolos) překvapuje prozměnu citlivostí a smyslem pro koordinaci pohybové a slovní komiky. Je dobře, že film staví hlavně na nich, protože výběr ostatních herců (s výjimkou Jiřiny Jiráskové v menší roli) jim nenabízí rovnocenné partnery. Diskutabilní je i dvojí konec, který podle mě trochu oslabuje konečný dojem, ale jinak film vřele doporučuju. 80% (28.04.2010)

Pán Adolf je postarší chlípnik, ktorý má "všetko" medzi štyridsiatkou a smrťou. A niekedy aj mladšie. Lenže jemu to ako správnemu ješitnému úchylovi nestačí a chcel by pochopiteľne iba to najnedostupnejšie, čiže najmladšie. Ja, truchlivý boh je veľmi vtipný, veľmi sarkastický a ironický, veľmi trefný a povedzme si, že aj nadčasový. Takých bábik z dediny, ktoré hľadajú v meste svojho dirigenta, je stále dosť. Môžete tu vďaka interakcii postavy a diváka zažiť ten nepríjemný pocit ako na vlastnej koži, keď Vám žena povie, že Vás berie ako kamaráta. Toto preboha už nikdy svojim nápadníkom nehovorte, radšej sa s nimi prestaňte stretávať! Simultánny Kopeckého preklad gréčtiny je absolútne kultová záležitosť. (17.11.2013)

Jsou dva druhy lidí – autoři života a figury života. Jedni hrají v životě text, který sami vytvořili, druzí hrají poslušně cizí text. Kunderova brněnská epizoda ze Směšných lásek podrobuje své protagonisty vskutku tragikomickým zkouškám, v nichž ovšem neobstojí jak mužské ego, tak ani ženská pýcha. A přestože Kachlíkův film není dokonalý, v mnohém je zbytečně doslovný a v závěru vlastně až nepochopitelně disonantní, nad vším suverénně vládne nedostižný Miloš Kopecký. Jeho pan Adolf, postava typicky kunderovská, jakýsi outsider v lásce, intelektuál, který je strůjcem své vlastní zkázy, přiměje nejednoho diváka i dnes k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy. P. S. Lanďák jako falešný šéfdirigent neexistující athénské opery je potom pomyslná třešinka na tomto dortu poťouchlosti a skepse. (20.12.2020)

Je těžké říci, co na této duchaplné, nezaslouženě polozapomenuté komedii upoutá více. Zda geniální Kopecký, který tu dospívá lidsky i umělecky k jednomu z vrcholů své pozoruhodné herecké dráhy, nebo režisér Kachlík, spíše známý z filmů typu DVACÁTÝ DEVÁTÝ či O MORAVSKÉ ZEMI, ale také svěží komedií z vojenského prostředí BYLO NÁS DESET. Film, který jakoby předcházel Chytilové FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE s tematicky srovnatelnou kreací Leoše Suchařípy, nese s sebou všechny "anglosaské" Kopeckého přednosti: suchý humor, úsečnou zkratku, záměrné sebesarkasmy, tedy to, pro co v dnešní češtině zdomácněl pojem "hlášky". Přehlížen by neměl být ani Pavel Landovský a jeho řecký hrdina; svým způsobem lidská tragédie muže, který ne zcela zdomácněl ve své druhé vlasti, je místy až jímavá. V každém případě nemilosrdný pohled na odvrácené stránky středního věku silného pohlaví je mrazivý svou neúprosnou bilancující věcností. Šlechtí - i po čtyřiceti letech - všechny své tvůrce. Včetně režiséra Kachlíka. (06.05.2011)