Já, truchlivý Bůh

Landák převálcoval Kopeckého... Scenáristé psali scénář přímo Kopeckému a Landovskému na tělo, protože od začátku věděli koho pro role chtějí. Miloš Kopecký řekl paní Jiráskové, když byl film zakázán, se sarkasmem sobě vlastním: "to je dobře že film zakázali, Lanďák byl totiž mnohem lepší jak já". (23.09.2014)

Miloš Kopecký jako velký kurevník Adolf vypráví své trable s dívkou, do které je beznadějně zamilován. Styl vyprávění je výborný, Kopecký mluví v různých vypjatých scénách zničehonic k divákům a povídá své postřehy, aby se vzápětí zase vrátil do dějství. To Antonín Kachlík zpracoval perfektně a diváka přímo vsaje do příběhu. Parťáka Kopeckému dělá neméně skvělý Pavel Landovský, který hraje přistěhovalého Řeka Apoštolka. Scénář napsal podle své povídky Milan Kundera a jeho styl se nezapře, podobnou odvetu rozehrává i ve své jinší knize Žert. Povídka se odehrává v Brně a i celý film je tam natočen, takže kdo zná Brno, může se pokochat záběry jak vypadalo v šedesátých létech. Janáčkovo divadlo se téměř nezměnilo. (02.05.2018)

Forma príbehu je pomerne originálna. Rozprávač aj hlavná mužská postava aktívne vstupuje priamo do obrazov minulých udalostí, komentuje ich z hľadiska odstupu daného dnešným poznaním a vyústením popisovaných udalostí. Ponúka tak ironický, seba ľútostivo sebakritický komentár na svoju ex-lásku, ktorá sa ňou vlastne nestala. Mladučká študentka je totiž viac než skúseným postarším zvodcom zaujatá atrakciami v podobe úspešných spevákov a dirigentov. Očarujúci svet umenia je pre ňu tak fascinujúci až podľahne perfektne rozohranej jednoaktovke. Nejedná sa však o plánovane epizódnu záležitosť, jednoaktovka sa predlžuje do podoby nikdy nekončiacej divadelnej hry života s vyfabulovanou láskou a jej plodom. Prílišná literárna zaťaženosť - zrejme vplyv populárnej knižnej predlohy Milana Kunderu - spôsobila, že napriek nespornému Kopeckého hereckému majstrovstvu je film príliš urozprávaný a mnoho viet mohlo ostať radšej ležať kdesi medzi stránkami knihy. Nasilu povyťahované bonmoty, miestami upravené pre potreby filmu, totiž divácky skôr uspávajú ako osviežujú. (02.04.2014)

Trocha toho Brna, trocha toho mlsného kocoura pana Adolfa, trocha toho falešného dirigenta aténské opery. Nu, tento krutý žert z povídkové sbírky Směšné lásky je přehlídkou na téma ego a já. Není to radostná podívaná, pouze je svým způsobem fascinující sledovat, kterak ono ženské blond devatenáctileté ego přerůstá ono přezrálé ego bonvivána mezi čtyřicítkou a smrtí. Ačkoli shledávám u sebe poněkud náročné hobby pročíst důkladně množinu české literatury adaptované pro film, Kunderu si skutečně odpustím. (14.08.2016)

Ať už o tom tvůrci věděli nebo ne, tři roky po britském Alfiem, v němž exceloval Michael Caine, u nás vznikl dalo by se říct jeho ekvivalent. Oba snímky mají stejného "hrdinu", oba se zabývají stejným tématem, končí skoro stejně a oba využívají dost podobný "divadelní" způsob vyprávění - Michael Caine i Miloš Kopecký se prostě čas od času zastaví, otočí se na kameru a hovoří k divákům. A abych nezapomněl - oba dva filmy jsou skvělé. Já, truchlivý Bůh je ovšem vtipnější, a to kromě skvělého Kopeckého také zásluhou Pavla Landovského. "Co je tohle za šeredu? Jedeš pryč!" - "Ale Adolfku, dyť to bylo tak krásný, ne?" - "V životě jsem tě neviděl, sůvo, kdo tě sem podstrčil? Ve všem je bordel." (06.10.2011)