Réžia:
Antonín KachlíkKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Vladimír SommerHrajú:
Miroslav Zounar, Adolf Filip, Josef Langmiler, Václav Švorc, Josef Mixa, Jaroslav Drbohlav, Karel Šebesta, Jaroslav Kuneš, Jiří Ornest, Viktor Preiss (viac)Obsahy(1)
V éře normalizace vznikla řada (pseudo)historických filmů, dokonce označovaných za rekonstrukce, které velebily světodějné poslání komunistické strany a přisuzovaly jí výhradně lidumilné úmysly ("Dny zrady", "Sokolovo", "Osvobození Prahy", "Vítězný lid"). V roce 1929, kdy se sešel její pátý sjezd, totiž do čela komunistů nastoupil Klement Gottwald, jenž se přiklonil k linii ruských bolševiků... Zjevná poplatnost ideologickým schématům i realizační selhání zavinily, že dnes tento film působí jako nezamýšlená parodie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Soudruh Kachlík, který se, jak eufemisticky píšou normalizační Filmové profily "mohl plně rozvinout až po konsolidaci v sedmesátých letech" v tomhle filmu "zachytil dramatický zápas za revoluční bolševickou orientaci KSČ v roce 1929, kde na jejím V. sjezdu zvítězilo nové progresívní gottwaldovské vedení." A stálo to za to. Zounar za roli dostal Cenu Václava Klimenta Klicpery a film dostal cenu Laceno d oro na festivalu avantgardních neorealistických filmů v Avelinu. No, a Kachlík, nositel vyznamenání Za vynikající práci, laureát státní ceny Klementa Gottwalda, zasloužilý umělec, funkcionář Svazu českých dramatických umělců a poslanec České národní rady se tímhle filmem postavil ještě víc čelem k masám, vstříc miru a tak podobně. A to je taky dobře. V. sjezd se sice v oněch letech probíral ve škole delší dobu než celá druhá světová válka, ale ono neškodí osvěžit si tuhle historickou epochu ještě ve volném čase na nějakém tom odborářském představení. ()
Film plný děsných žvástů pronášených těmi nejhoršími grázly naší historie. I z čistě filmového, technického hlediska dost nekoukatelné. A co tady předvádějí naši dobří a slavní herci, to se prostě musí vidět - to je ve špatném slova smyslu parodie. ()
Bohužel jsem to v těch letech viděl. Fuj!!! ()
Tak, nebudeme si nic, soudruzi, nalhávat, film to zdařilý není. Ale správné stranické stanovisko, spousta kvalitních herců, které jsme získali pro naši věc a v neposlední řadě i virtuálně historické kvality snímku, zasluhují přidělení dvou čestných hvězdiček za snahu. ()
Obsahově v podstatě totožné s prvním dílem Gottwalda...v podstatě jde o tuny nenávisti, populismu a pokrytectví (zejm. projev na konci o všech možných svobodách, které by Kléma chtěl zavést)...vydržet u toho dvě hodiny vyžadovalo hodně masochismu...poměrně sympaticky působil Langmiler v roli Jílka, Viktor Preiss jako Šverma do celé té skvadry zase působil spíš jako pěst na oko. Nakonec to řadím do škatulky: "Viděno, ale již nikdy více". ()
Bylo nebylo, za devatero schůzemi a devatero sjezdy byla jedna malá republika, ve které vládl zákeřný kapitalistický Buržoust. Usurpoval hodné, kamarádské a krásné dělníky, mořil je hladem, bídou a posílal na ně smečky zkorumpovaných fízlů, špiclů a udavačů. Jak to ostatně dokazují zaručeně pravdivé a autentické černobílé záběry. Ale povstal z lidu utlačovaného charakterní hrdina, rozvážný bolševik Kléma, spolu s Ligou spravedlivých, aby vybojovali svobodu a rovnost všem zavrhovaným a šizeným. I chtěl je zlý Buržoust pošpinit, rozvrátit a umlčet, nečistých triků užíval, pikle kul a majetek hrabal, ale síla spravedlnosti vše překonala, rozvážný Kléma hrdě se postavil do čela boje za lepší zítřky, neváhal nečisté oportunisty, kteří nakonec odhalili svůj proradný kabát, vymést z řad Ligy, kapitalistům pravdu v tvář jejich vmetl a šťastnou budoucnost všem zvěstoval. A jestli nezvítězil, bojuje dodnes! ()
Zounar se do Klémy položil metodou Stanislavského, při závěrečném projevu tuhne krev v žilách. Ovšem délka je trochu přehnaná. ()
,,V Brně je krachec.“ Tato komunistická agitka na mě působila úplně stejným dojmem jako o tři roky mladší film Vítězný lid. Oba filmy sice pojednávají o rozdílných historických událostech, ale způsob zpracování je stejný. Veškerý děj plyne v kancelářích a jednacích sálech skrze dlouhé patetické proslovy. Gottwald je tu vylíčen jako naprostý lidumil a správný chlap. Tvůrci této pseudohistorie mu ale na závěr dokonce dali do úst památnou větu s kroucením krků. To je samo o sobě stejně parodizující jako propagandistické, záleží na tom, jaký má na to kdo názor. Přetrpět dlouhé dvě hodiny komunistického žvanění je vskutku heroický výkon. Nicméně tento film dobře ukazuje, jakým způsobem komunisté převraceli historii a jakým způsobem se snažili argumentovat. V dnešní době (naštestí) už to působí jen úsměvně. ()
Sračka, to muselo být snad za trest tohle natočit, a utrpení jít na to do kina. Sračka o tom, jak "Karlínští kluci" zametli ve vlastní straně s Bohumilem Jílkem a spol. ()
Tož byl nervák! Málem mne odvezla sanita. Přímo jsem se chvěl o osud sovětského zaprodance Klementa, a několikrát se o mne pokus infarkt. Ani nevím, zda jsem to přežil. Celý film se kecá. Před chvílí jsem viděl agitku "Bylo to v máji". Zde je viděl rozdíl, jak se dají agitky natáčet. No, přiznám se, moc pečlivě jsem tento film po půl hodině nesledoval. Nepochopil jsem to, a nakonec jsem tomu rád. ()
Fuj.Hnus! ()
Toporné výkony. Měli jsme tu už líp zahrané Gottwaldy. Přitom Zounar ho tak špatně neztvárnil. Ze série o Gottwaldech asi ze všech nejhorší. ()
Miluji tyto „lžideologické“ skvosty normalizační „kinematografie zapomnění“. Dvacátý devátý Antonína Kachlíka pak patří k mým nejoblíbenějším. Toto docudrama rekonstruuje tzv. bolševizaci KSČ, tedy stalinizaci strany, kterou provedlo gottwaldovské křídlo. Závěrečná scéna snímku, kdy Kléma v rámci svého premiérového parlamentního vystoupení pronáší jeden ze svých nejpamětihodnějších projevů (ano ten o kroucení krků), je excelelentní. Kromě úderného, sevřeného a patřičně dramatického scénáře, profesionálně vedené režie je třeba vyzdvihnout herecké výkony, které oscilují mezi jemnou psychologickou drobnokresbou a obecnou typizací. Miroslav Zounar podává ve filmu jednu ze svých nejlepších kreací. –– Karlínští kluci forever! ()
Hustý zážitek;) Každopádně Zounar zatím zdaleka nejhorší představitel "Klémy". ()
Tento film se asi po červnu 2010 vrátí zase do televize. Protože ale končí vítězstvím hodného hocha Klemy, který zachrání Stranu od rozkladných živlů, pro případné zvědavé diváky jen řeknu, co se dělo v reálu po skončení děje. Hodný chlapec Klema se po různých peripetiích (19 let po těchto událostech)stal prezidentem. Moc si toho ale neužil. Jako těžký alkoholik byl permanentně mimo. Na mnohé věci už neměl vliv. Díval se, jak jsou zatýkáni, mučeni a popravováni jeho mnohaletí kamarádi, mezi nimi i Ruda, a nebylo asi v jeho silách aby tomu zabránil.Pokud nějakým nedopatřením trochu vystřízlivěl, hned se zas o to víc opil. Zemřel na následky chlastu a syfilisu.Klemův kamarád Ruda patřil k těm soudruhům, jimž osud umožnil vychutnat si režim, který spoluvytvářeli,zcela dokonale a poznat jej i z té druhé strany. V roce 1952 zemřel způsobem, který sám pomáhal připravovat druhým. Tonda váhal jen chvíli a přidal se na tu správnou stranu, tedy ke Klemovi, Rudovi a Juldovi. Po Klemově smrti se ocitl ve funkci prezidenta. Díky vysoké sociální inteligenci a okázalé skromnosti si udržel popularitu mezi prostým obyvatelstvem až do smrti a o jeho pravděpodobném podílu na justičních vraždách se moc nemluvilo. Jak dopadl Julda, víme, to je přece známý Doktor Horák z České sody.Jinak to byl známý playboy a donchuan. Napodiv se ale oženil se ženou tak ošklivou, že ani nelze popsat. Ve filmu Julek ho představuje další (pozdější) playboy a donchuan Filip Renč. ()
Co je moc je příliš, tohle byl vážení soudruzi tento případ. ()
V pražských kinech se promítal od 1.5.1975 (Letka) ()
už po prvním projevu na začátku filmu bych se,být hercem Miroslavem Zounarem,šla zabít...hodnotit nějak kvalitu filmařiny zde je-jak se v projevu zmínili o shnilých bramborách v hromadě-hodnotit jestli plíseň na shnilé bramboře je kvalitní nebo ne..pořád je to plíseň.. ()
Toto se ani hodnotit vlastně nedá, protože to není klasický film. Nehorázná propaganda komunistické strany. V roce 1929 se do čela KSČ dostává Klema Gottwald a z této partaje rázem udělá mašinérii stalinského typu. Naprosto čistá propaganda. Ovšem pro historiky, politology a sběrače všech kuriozit opravdu zajímavý kousek. Velmi trapná a naivní je postava Ant. Zápotockého v podání A. Filipa. Film mi tolik k smíchu nepřišel, když si představím co bolševizací strany vlastně správní soudruzi tehdy zamýšleli (stačí vidět posledních pár minut dlouhého monologu KG(B):-). Ale ruku na srdce, která strana by si nechtěla o sobě natočit takovýhle politický manifest. "My se do Moskvy jezdíme učit jak vám zakroutit krk!" ()
no, na pět to asi není, ale je to celkem slušně odvedený film ze zákulisí politiky. Samozřejmě, že jde o propagandu. Jak je vidět mnoho se toho nemění. Stejné argumenty slyšíme i dnes, pomalu po stu letech. Z obou stran. I když komunisté na svého Gottwalda a na dvacátý devátý teprve čekají. Nejdřív bude ale třeba obrat u nějakého velkého bratra. Sami jsme se na nic 600 let nezmohli... A je to možná dobře. Od vlády a politiky nic dobrého čekat nemůžeme. Na to je lidský život příliš krátký. ()