Případ pro začínajícího kata

Slabé čtyři nakonec dávám. Proč? Popíšu. Všudypřítomné absurdity jsou tady pro mě velké plus. Jenže absurdity nedokážou utvořit celý film, takže to tady někdy pokulhává, a to hlavně v prostředku filmu, kde jsem si i začal nudit. Prvních a posledních 20 minut se mi na filmu zamlouvali nejvíce a prostředek byl stále s tím vším na střídačku. Každopádně je film dobře zvládnutý a rozhodně není špatný. (20.01.2018)

Definice člověka lapeného řádem nonsensu uvnitř absurdní existence. Jedinec coby alegorická oběť davu. Groteskně mrazivá zpráva o stavu ztracenosti, falzu světa. Čiré lidské plynutí odcizené symbióze vlastního vnímání. Mytologické struny kouzla tápajících. Fantaskní paralela, preludium na klávesách nekonečné surrealistické "výřečnosti." Svár zainteresované racionality, situace nepojmenovatelných exkurzů do "lakomé" mysli. Zrezivěla tenata prostého přemýšlení. Slyšíme, ale nechápeme. Vidíme, ale nejsme schopni interpretace. Absurdní výlet do přelévající se země nikoho a ničeho. Výsada oněch odpovědí, kterých se nám nedostává. Útěky myšlenkových pochodů do zašifrovaných konverzací. Jsme stvořeni k věčnému bloudění? Přání poznat tu krásu trvání, těch sytých okamžiků volnosti. Nebýt sami sobě na obtíž, nebýt katem prostého bytí. Buďte pozorní, ale nesnažte se pochopit úskalí lidského tápání. (17.10.2015)

Samotného mě to mrzí, ale do budoucna budu patřit k těm divákům (i když možná nakonec budu sám, samotinký like Gulliver v Balnibarbi, kdoví?), kteří si budou o Případu pro začínajícího kata pro jeho nezpochybnitelnou důležitost/ojedinělost v rámci československé kinematografie rádi číst (kupř. v roce 2020 vydala Knihovna Václava Havla všechny Juráčkovy texty, jež nějak souvisí s výrobou filmu, tj. synopsi, explikaci, filmovou povídku a dvě verze literárního scénáře; určitě se do toho někdy pustím) (a)nebo k těm divákům, kteří budou o filmu rádi přemýšlet (resp. nořit se do přemýšlení jiných), ale přitom jim tam někde vzadu v hlavě bude strašit, že je výsledný film (až na pár nápadů) moc nebavil (mně se kupř. film jevil příšerně zdlouhavým, těžko proniknutelným [parodoxně navzdory tomu, že jeho hlavní poselství je očividné], formálně, řemeslně drhnoucím, lopotícím se, jinými slovy chybí tomu lehkost šlehnutí tak typická pro satiru a absurdní humor, úlevná osvobodivost pravdivě prosloveného slova v záplavě lži - možná mě nakonec nejvíc mrzí, že právě toto [ač definováno hrozně mlhavě, obdobně lopotně stejně jako mi přišel styl tohoto Juráčkova filmu; jaké mám tedy právo být zklamán?] jsem ve filmu nenašel). Za mě tedy: toužíte-li po výborných podobenstvích, doporučil bych vám spíše Sedmikrásky, O slavnosti a hostech, ale třeba i Postavu k podpírání. Nicméně čtěte Juráčka (Deník; filmová inspirace)! 65 % [dafilms] (07.08.2023)

Nemyslete si - mam rád "divné" filmy. Lynch patří k mým nejoblíbenějším režisérům a při Personě slintám blahem. Zároveň jsem příznivcem české kinematografie a odpůrcem komunistické ideologie. Zdá se, že bych měl být vděčným divákem, ale nějak to nezafungovalo. Snad to je tím, že jsem nečetl Swifta, ale tenhle film jsem vůbec nepochopil. Ne vždy je to na škodu, ale jsem rád, když mi film aspoň nabídne nějaký klíč, jak ho mám vnímat. Když mi ukáže cestu, jak ze změti nesmyslů a absurdity vyváznout. Ničeho takového se ale u Kata nedočkáme. Je to jenom téměř dvě hodiny dlouhý sled absurdních scén. Leckdy mistrovsky natočených (úvod, poprava), ale pro mě stejně po pár minutách značně monotónních. (25.12.2007)

Se Spalovačem mrtvol, Sedmikráskami a O slavnosti a hostech se jedná o o hvězdnou filmovou čtveřici filmů, které mohly vzniknout jen díky neuvěřitelné konstelaci podmínek, které se už později nevyskytly. Ty filmy ale nezůstaly uvězněny v době svého vzniku a srozumitelně a zřetelně promlouvají i dnes a budou promlouvat i za dalších padesát let. (10.01.2021)