Každý mladý muž

Juráčkův film Každý mladý muž je určen především pro milovníky estetiky. Obrazy si vychutnávají svoji novovlnnou čistotu, v ní každý pohyb i slovo zapadají ve stylovém rytmu vyjadřovaných pocitů a dojmů. Dotýká se Freuda a dva základní pudy Éros a Thanatos laškují s nepřipraveností jádra zobrazovaného a nechávají vyniknout protikladům i toužení. Společným tématem dvou formálně rozdělených povídek je erotičnost. Mladí muži, jejich nezkušenost i odvaha, světáctví i bezradnost. Vychutnává si odhodlání v konfrontaci se skutečností. Ze všech svých sil se pokouší přiblížit k vysněnému cíli, aby jim sarkastický výsměch opět zazněl v uších stejnou píseň o cizím světě. Film je dělaný s nadhledem a uličnicky se kochá zvoleným závěrem. Za nejvýraznější postavu považuji vojína Soukupa (pozoruhodný Ivan Vyskočil), nesmělý bažant se zdravotním neduhem, bosou nohou a bezelstným podřízením. Druhou spojovací figurou obou povídek je svobodník (dobrý Pavel Landovský), zdravotní doprovod v rozpacích mlsného kocoura, který marně nahání nějaký křehký protějšek. Z dalších členů roztouženého armádního sboru zaujme prostoduchý vojín Petrus (Jaromír Hanzlík), snaživý poručík (Jiří Krampol), přízemnější vojín Beran (Vladimír Hrabánek), bezprostřední a zvídavý vojín Krištůfek (Petr Štěpánek), ostražitý kapitán Pleskot (Karel Charvát), bezelstný radista (Tomáš Sedláček), ležérní svobodník (František Němec), aktivní vojíni Bárta (Ladislav Jakim) a Balónek (Jan Kotva), či trpělivý plukovník (Zdeněk Procházka). Z přítomných dam je nutné zmínit šarmantní Hanu Růžičkovou v několika rolích, včetně té vrcholící se vším. Vojenským povinným drilem si kdysi prošel téměř každý mladý muž, vzpomínek je záplava. S odstupem času se bere nechtěná povinnost s humorem. Odosobněné cizorodé prostředí je vylíčeno přesvědčivě díky svému stylu filmařských postupů, pro které měl Juráček nadání od boha. Citová osamělost, nepokoj toužení, vrozená nedůvěra. K tomu je přihozen prvek absurdity všedního dne. Po dějové stránce film mnohé zklame, po obsahové stránce je neprávem podceňovaný a úderný, po estetické stránce jde o skutečný skvost. (25.03.2018)

Skvělý film. Jedná se spíš o sled scének situovaných na vojnu. První ze dvou povídek se odehrává při vyjížďce dvou vojáků do města. Je pro ně těžké navázat kontakt a tak se jim uleví, když se můžou vrátit do kasáren. Je to příjemný malý příběh o navázání přátelství. A jednu z vedlejších postav hraje Václav Havel! Druhá povídka vypráví o vojenské taneční zábavě. Mnoho vtipných momentů dnes vyplývá z kontrastu dnešní zestárlé podoby představitelů s tehdejším mladistvou vyjeveností (Vyskočil, Štěpánek...). Nechápu, proč se průměrné komedie typu Copak je to za vojáka pořád vysílají a přitom o existenci takhle hezkého filmu má současný divák mizivou představu. (15.05.2004)

1/10 Nastesti jsem to nevidel cele, ale i tak mi to pro predstavu stacilo - vojenska agitka jak ma byt - predstavi se tam nejmodernejsi technika, prida par trapnych ftipu a je vyvlnovano. Co stoji za to, je videt vsechna ta herecka jmena v zelenem - obzvlast chutne pro nevojaky jako ja. Hodne slaby prequel k Copak je to za vojaka? (13.08.2008)

Správně autentický filmík... K malé roli bez jemného pacienta přišel Václav Havel tak, že Landovský přišel za režisérem Juráčkem a řekl mu " Vašek nemá na prachy, nedal bys mu nějakou roli, aby bylo na pivo ?" A režisér dal. (01.05.2013)

Nemá smysl nadhodnocovat, protože Juráček, kterého jinak jako autora a režiséra mám rád. Dovedu si představit, že když dostal možnost, zapátral v tom, co se mu doposud přihodilo, a nasázel historky z vojny. Nic proti, ale je to docela nuda. Zvláště povídka s přípravou večírku sice vyzní příjemně absurdně, ale je dlouhá zbytečně moc, kraťas do 10 minut by jí slušel daleko víc. Putování mazáka a nováčka městem a do nemocnice sice již má nějaké atributy pozdějších Juráčkových filmů včetně jisté atmosféry a okouzlení zajímavými místy města, ale opět je námět na středometrážní povídku příliš rozvláčný. (03.06.2018)