Sindibádove dobrodužstvá

No na čtyři* to možná není, to by musel být Nathan Juran mnohem šikovnější režisér, ale Haryhausenova (např. Souboj titánů) stop-motion animace a jeho rozpohybované loutky - modrá čtyřruká medúza, kyklop, dvojhlavý obří orel, kostlivec válečník a drak - jsou tak úžasné, že nemohu jinak. Interakce loutek s živou akcí je fenomenální, ať jde o boj kyklopa s námořníky, či naprosto fantastická synchronizace pohybů mezi kostlivcem a Sindibádem při šavlovačce. Co je také na Harryhausenových loutkách úžasné, je převedení celé škály pocitů do jejich tváří, zejména kyklopa ve scéně, kdy dočasně oslepne. Jakoby Harryhusenovy postavičky byly živé. Tenhle film měl ve své době velký úspěch a Harryhausen se stal natolik slavnou personou, že jeho jméno prodávalo film stejně jako jména slavných herců. (29.06.2005)

Když jsem tak viděl vlkodlačí horor od Nathana Jurana se šedivým Kerwinem Matthewsem v hlavní roli, napadlo mě zkouknout jejich nejslavnší spolupráci - první Sindibádovku a zřejmě první regulérní fantasy. A zjistil jsem, že jsem tenhle díl nejspíše nikdy neviděl! Sindibád se po návratu z plavby má ženit s princeznou Parisou, ale zlý čaroděj Sokurah ji zmenší, aby ho donutil k ještě jedné výpravě - za džinem na ostrov kyklopů. Sindibád to ale netuší a myslí si, že jedou za lékem pro zmenšenou princeznu. Na ději, jeho logice a také výpravě se zub času hodně podepsal, nicméně pokud přijde na monstra, je to podívaná. Boj s kyklopem, dvojhlavý pták Noh, fantastický souboj s kostlivcem nebo souboj kyklop vs. drak to jsou scény, které berou dech i po mnoha desetiletích. Naopak takový džin, o kterého jde je celkem k ničemu, když Sindibád kupříkladu chce, aby ho dostal z jeskyně, přinese mu provaz. No za příběh tak tři, za efekty pět, vychází mi to na čtyři hvězdičky. (02.03.2014)

"Sedmá Sindibádova cesta" pojednává o tom, jak se Sindibád snaží pomoct princezně Parise, která byla zmenšena na velikost láhve. Už zde je jasné, jaký byl prostor pro triky. To ale zdaleka nebylo všechno. Vzhledem k tomu, že jí mohlo pomoct jedině vejce obrovského ptáka, čekalo na diváky další krásné monstrum. Ani to nebylo jediné. Ray Harryhausen nechal monstra bojovat, a to jsou teprve divácké orgie. Nádherné animace, které jsou krásné. Tohle je nostalgie, tohle je umění. Je mi jasné, že ne každý současný divák, to bude mít s těmito staršími filmy stejně, ale já si nemohu pomoct, mě prostě dokáží okouzlit. "Sedmá Sindibádova cesta" je krásnou ukázkou toho, jak vypadá dobrodružství na plátnech. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/09/sedma-sindibadova-cesta-1958-80.html (22.09.2013)

Keď sa na vec pozrieme objektívne, tak jediným kvalitatívnym rozdielom medzi súčasnými CGI rozprávkami a históriou typu Sindibáda je autorstvo trikov. Vieme, že sme vo filme, kde mal triky na starosti Harryhausen a že mal z toho radosť. Tie príbehy sú stále rovnaké kraviny s prehrávajúcimi hercami, málo pravdepodobným dejom (logika nefunguje ani v rámci rozprávkového sveta), ale dnes sú triky absolútne zameniteľné a nemajú pečať originality. Siedma cesta je číra nostalgia s kultovými zábermi kyklopa, vtáka a kostry, ktoré všetci poznajú. Je to podobné ako s Meliesom, hviezdičkovo nehodnotiteľné, ale tá nostalgia zohráva významnú úlohu. Som zvedavý, ako sa na dnešnú entertainment fantasy kinematografiu budú pozerať naši vnukovia. Bude im pripadať ako z dôb, keď film mal ešte srdce? Ja si myslím že nie, ale nechajme sa prekvapiť. (04.01.2014)

Ray Harryhausen byl bůh jako u nás Karel Zeman. Jeho animace dělá z filmu něco pohádkově kouzelného a tisíckrát lepšího než jsou všechny nejmodernější digitální technologie. On tomu dal duši. Všem těm příšerám, Kyklopům, drakům, kostlivcům, dvojhlavým orlům, hadí ženě se čtyřmi rukami. Prostě jakémukoliv tvorovi dal duši i život. Ať už je to v tomto svižném dobrodružném Syndibádím příběhu, nebo jakékoliv jeho další práci. Tenhle díl Sindibáda má perfektní tempo a parádní barevné sekvence, zejména v kouzelníkově skalním paláci. Celé dobrodružství se odehrává za dechberoucí pompézní orchestrace Bernarda Hermanna, který dodal filmu další rozměr. Ach, to byly časy!!! (19.07.2018)