Oči bez tváře

(1001) Ó můj bože, tak na tuto pohádku jsem nebyla v žádném případě připravena. (Hudba!) Během sledování jsem myslela na Spoorloos, další takový z kategorie filmů, které mi stačí vidět jednou a potom už se k nim nikdy nevrátit a přesto o nich navždy budu prohlašovat, že jsou moje nejoblíbenější. Oba filmy mají společné to, že navzdory svému "žánrovému zařazení" nijak nepoužívají zažité konvence a postupy, které jsou s danými žánry vědomě i podvědomě spojované. Vzniká tak výsostně nadskutečný, nadpozemský, nadčasový zážitek. A nakonec ještě musím zmínit Holy Motors, další ze slovy úplně nepopsatelných zážitků, protože teď zjišťuji, že žena s maskou tam odsud (jeden z mých nejoblíbenějších filmových konců vůbec) je právě zdejší žena s maskou Edith Scob. (03.10.2022)

Nepotřebuji ke své radosti žádný remake s barevnou krví a speciálními efekty. U mnoha dialogů mi sice připadalo, jakoby během nich film chvílemi ztrácel na své vybudované atmosféře, ale jinak mi Oči bez tváře přinesly velice podmanivý hororový zážitek, jaký jsem si nesmírně užil přesto, že se nepovažuji za skalního příznivce žánru. Dlouhé tiché scény vyjádřené pouze obrazem a činem, mě fascinovaly svým tajemným nádechem, spousta nápaditých záběrů kamery zde pravidelně umocňovala sklíčující dojem a příběh kombinující několik žánrů včetně postupů detektivky probíhá s patřičnou gradací, až do samotného konce podtrženého krásnou symbolikou s bílými holubicemi. Jen se obávám, že až příště uvidím Pierra Brasseura v jakékoliv jiném filmu půjde na mě z něj ještě nějakou dobou mrazivá hrůza, když si vzpomenu, s jakým zápalem a naprostým klidem ve tváři prováděl pan doktor svůj děsivý experiment za prolití krve ve tvářích krásných žen. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (11.03.2021)

Má to pěkné hrátky s obrazem a záběry, ale nedokázalo to plně a zajímavě naplnit a využít zvolenou stopáž. Má to tak spoustu zdlouhavých a pomalu ubíhajících scén, pomalé tempo. Zápletka a děj by v pohodě vystačili na krátko či středometrážní stopáž. Pro mě poměrně zklamání. 101 hororů, které musíte vidět, než zemřete 90/101. (28.11.2022)

Velice znepokojivý snímek, pro francouzskou produkci té doby netradiční, vyžaduje specifickou náladu pro zhlédnutí. Téměř dokumentární scéna, kde doktor Génessier popisuje rozklad tváře po nepovedené operaci, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Takových chvil je v Očích bez tváře ostatně více. Po druhé projekci mohu jedině doporučit. (19.04.2018)

Kritici určite považujú Oči bez tváre za podobenstvo nacistických zverstiev, páchaných v mene pokroku vedy na bezbranných obetiach, dnešný divák bude vidieť paralely zase s plastickou chirurgiou, umožňujúcou doviesť túžbu po dokonalom vzhľade do absurdných rozmerov. Pre mňa je tento film hlavne príbehom vzťahu otca a dcéry, ktorý nie je jednoznačný. Ide profesorovi skutočne iba o záchranu milovanej dcéry, pre ktorú by urobil čokoľvek a o jeho výčitky svedomia, s ktorými sa nedokáže zmieriť, alebo je to viac fanatik, ktorý ju používa ako pokusného králika v mene vedy a za túžbou po vlastnej "nesmrteľnosti" na tomto poli? Nevie to ani on sám, ani divák a hranica, ktorá tieto dva postoje preklenuje, je nejednoznačná. Aj z pohľadu čistej rodičovskej lásky je film spoločensky nekorektný, pretože hlavní hrdinovia nie sú vykreslení divákovi antipaticky a každá smrť mladého dievčaťa prinesie jej rodičom podobnú bolesť, ako profesorovi. Znamená snáď jeho rodina v spoločnosti niečo viac? Doporučujem priaznivcom trilerov typu Les Diaboliques. (16.01.2013)