Oči bez tváře

Nic ve zlém, ale tohle není horor ani náhodou. Oči bez tváře mají pomalé tempo vyprávění, lehce předvídatelný děj a zde EdaSem vzpomínaná transplantace obličeje na mě působila lehce úsměvně. Atmosféru, kameru a hudbu to má ale výbornou, postavy šíleného vědce a jeho znetvořené dcery nejsou nikterak démonizované a závěr je skvělý. Jen o ten strach tu moc nejde. 3,5* (28.11.2008)

Nepotřebuji ke své radosti žádný remake s barevnou krví a speciálními efekty. U mnoha dialogů mi sice připadalo, jakoby během nich film chvílemi ztrácel na své vybudované atmosféře, ale jinak mi Oči bez tváře přinesly velice podmanivý hororový zážitek, jaký jsem si nesmírně užil přesto, že se nepovažuji za skalního příznivce žánru. Dlouhé tiché scény vyjádřené pouze obrazem a činem, mě fascinovaly svým tajemným nádechem, spousta nápaditých záběrů kamery zde pravidelně umocňovala sklíčující dojem a příběh kombinující několik žánrů včetně postupů detektivky probíhá s patřičnou gradací, až do samotného konce podtrženého krásnou symbolikou s bílými holubicemi. Jen se obávám, že až příště uvidím Pierra Brasseura v jakékoliv jiném filmu půjde na mě z něj ještě nějakou dobou mrazivá hrůza, když si vzpomenu, s jakým zápalem a naprostým klidem ve tváři prováděl pan doktor svůj děsivý experiment za prolití krve ve tvářích krásných žen. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (11.03.2021)

Velice znepokojivý snímek, pro francouzskou produkci té doby netradiční, vyžaduje specifickou náladu pro zhlédnutí. Téměř dokumentární scéna, kde doktor Génessier popisuje rozklad tváře po nepovedené operaci, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Takových chvil je v Očích bez tváře ostatně více. Po druhé projekci mohu jedině doporučit. (19.04.2018)

Zvláštně ponurý snímek (byť se většina neodehrává za tmy, ba i pohřeb je sice na mlžném hřbitově, ale scéna je v mléčných, pro oči až nepříjemných tónech) má nakročeno do více žánrů - kriminální, mysteriozní, thriller, fantastický, gotický horror, drama... Oblíbená postava černých románů - šílený lékař - experimentuje na vlastní dceři. Zaběhnutí psi k děsivým (ovšem dnes už reálným) pokusům nestačí, a tak se začnou ztrácet světlovlasé modrooké dívky. Na svou dobu poměrně krvavá operace i naturalistické zobrazení útoku rozzuřených psů (zdá se, že dablér natáčení nepřežil...). Gotický hrad představuje temná vila s labyrintem podzemních chodeb, kde číhá smrt... Obeznámený divák si jistě vybaví wallaceovky, dr.Mabuse či německé expresionistické filmy z 20.let. Přes četné postupy strašidelného žánru skrývá v sobě film i velké osobní drama dívky, která ztratila tvář a která stále balancuje mezi přijetím otcových experimentů (co přinášejí oběti) a jejich odsouzením. Snímek postupně směřuje ke zkáze a cestě do zatracení.... (29.08.2013)

Má to pěkné hrátky s obrazem a záběry, ale nedokázalo to plně a zajímavě naplnit a využít zvolenou stopáž. Má to tak spoustu zdlouhavých a pomalu ubíhajících scén, pomalé tempo. Zápletka a děj by v pohodě vystačili na krátko či středometrážní stopáž. Pro mě poměrně zklamání. 101 hororů, které musíte vidět, než zemřete 90/101. (28.11.2022)