Réžia:
Paul SchraderScenár:
Paul SchraderKamera:
Alexander DynanHudba:
Brian WilliamsHrajú:
Ethan Hawke, Amanda Seyfried, Philip Ettinger, Michael Gaston, Cedric the Entertainer, Victoria Hill, Bill Hoag, Elanna White, Kristin Villanueva, Erica Fae (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Ernst Toller (Ethan Hawke) je nešťastný kněz z malého historického kostela na severu státu New York, jehož život se radikálně změní po setkání s Mary (Amanda Seyfried) a jejím manželem Michaelem, labilním ekologickým aktivistou. Prázdný kostel a stále silnější pocit, že svět se řítí vstříc katastrofě, Tollera donutí pustit se do nebezpečného podniku s nadějí, že se mu konečně podaří získat zpět nahlodanou víru a naplnit své poslání – napravit křivdy, které se kolem něj dějí. (Bontonfilm)
(viac)Videá (1)
Recenzie (150)
Nakrútiť viac menej voľný remake Denníka vidieckeho farára, zasadiť ho do dnešnej doby a do hlavnej úlohy dať hollywoodskeho fešáka znie ako autorská sebevražda, už len z tohto pohľadu je film veľkým Schraderovým víťazstvom. V stále komplikovanejšej dobe nie je vôbec jednoduché na ňu aplikovať riadky Biblie a už vôbec nie hľadať v starých textoch odpovede. Z tohto pohľadu je nutné oceniť skvelý distribučný názov. Potom niet divu, že si ako duchovný začnete písať denník. A jete a pijete zhruba to, čo váš predchodca vo francúzskom filme. Nezblázniť sa je v podstate zázrak a Ernst zrovna ako vyrovnaný chlapík nepôsobí. Ťažký, ale zároveň bez problémov sledovateľný film patrí medzi to najartovejšie, čo americká produkcia v posledných rokoch ponúkla, i keď ide o koprodukciu. ()
Boží mlčení a nářek světa jako bažina, kde člověk marně našlapuje dno. Schrader se na konci své kariéry vrací zpět ke kořenům. V "Zoufalství a naděje" rezonuje nejen koncept "Taxikáře", ale také autorův dlouholetý obdiv k Robertu Bressonovi. Jemu se přibližuje nejen v rovině morálních motivů, ale také strohým úsporným stylem, jenž dává plně vyznít napětí a dramatu v nitrech postav. Před více jak čtyřiceti roky šokoval "Taxikář" obrazem světa natolik zkaženého, že jako hrdina z něj může vzejít impulzivní maniak sám prohnilý zlobou a s pokřivenou morálkou. Ve svém posledním filmu ukazuje Schrader svět a existenci, které děsí nikoli na úrovni bezprostředního ohrožení, nýbrž tím, jakou úzkost a beznaděj v nás vyvolává, když ho přestaneme bezhlavě a egocentricky žít a zkusíme ho racionálně nahlédnout. Trudnomyslnost "Zoufalství a naděje" ještě stupňuje vnitřní bolest ústřední figury, a to nejen emocionální, ale i tělesná, přičemž právě tato bolest se stává katalyzátorem paradoxního procesu nalezení nové víry pro hrdinu, který oddal svůj život službě Bohu. Chvílemi by se mohlo zdát, že Schrader nabízí až příliš snadná východiska, ale je to stejné povrchní šálení jako v případě závěru "Taxikáře", kde také zdánlivě konejšivá normálnost pouze zastírá extrémnost a děsivost všeho předchozího. Tentokrát by se mohlo zdát, že se Schrader spokojí s další bressonovskou aluzí, jenže ta právě v kontextu děsivého světa musí být radši milosrdně utnutá do závěrečných titulků. Na rozdíl od problémů, které viděl Travis Bickle, ty současné totiž nezmizí stiskem spouště, ani políbením. ()
Když jednou za čas narazím na malý film, v němž herecké výkony, práce s kamerou, hudba, scénář a celková režie jsou v naprostém souznění a vtahují diváka do příběhu, který má co sdělit a sděluje to chytře a velmi intenzivní formou, vlastně mi ke spokojenosti už nic nechybí. A Zoufalství a naděje mi tenhle pocit dalo. Jediné, co bych možná lehce vytkl, je fakt, že to místy mírně připomíná klasický snímek Hosté večeře páně. Možná se Paul Schrader nechal lehce inspirovat. Ale na druhou stranu třeba tam, kde mě Ingmar Bergman nechal tak trochu chladným, se Schrader emocionálně trefil do černého, a tak vlastně nemám co řešit. Jsem rád, že Ethan Hawke přivezl letos do Varů právě tento film a že jsem měl šanci ho vidět na velkém plátně. [KVIFF 2021] ()
// Náročný, neveselý, přemýšlivý film, jehož český překlad sice shrnuje co je na povrchu, mnohem zajímavější je ale to pod tím. Žádná environmentální katastrofa se totiž nevyrovná nejistotě v kombinaci s pocitem viny, který člověka sežere zevnitř dřív, než si kdokoliv stačí všimnout. Teda, skoro kdokoliv :) 8/10 ()
Film je to velice atmosférický a se svým tempem. To tempo je něco, co je hlavní devízou filmu, ale jak v negaci tak pozitivech. Mnohdy je těžké se rozhlédnout s tím, jak ten film je vyprávěn a jakou jde cestou. Postupem času čím více chápeme postavu, tak i cítíme kam bude směřovat. V tom bodě jsem s filmem a jeho stylem cítil určité sympatie. Finále filmu to napůl pohřbí a napůl podtrhne. Je to spíše na vašem výběru. O to více mě štve, že to v mém případě je hlavně to první. Proto asi musím dát na instinkt. ()
Reklama