Insyriated

Žánry se mění v čase, dřív by to byl horror, potom scifi, pak pouhá skutečnost; dnes asyriated, zítra czeciated- i když na oko už tak vypadá, Corona-Vir, ještě není Korona-Sir, dosud nikoho neznásilnil... Byt jako pevnost, dobytná... pro kohokoli. Odstřelovače, rabovače, bombardovače, zvenku. Zevnitř zobrazeno velice decentně, obvykle to bývá horší. Orientální matriarchát už mnoho zachránil, ale mnoho také poslal k čertu. (19.04.2020)

Príbeh obyčajných ľudí - 1 rodiny, niekoľkých generácií, v 1 byte, počas neobyčajnej doby - situácie - vojny v Sýrii.. Hoc je snímok čisto komorný, natočený z úhlu pohľadu konkrétnej rodiny, je dosť surový, realistický, pochmúrny, smutný, drží diváka v ako-takom napätí počas celej svojej dĺžky, keď neviete, čo sa môže stať v nasledujúcich momentoch. (27.01.2018)

Docela trýznivý film o životě v Sýrii. Nebo spíš o přežití, protože téhle rodině se vzít kramle do Evropy kupodivu nezachtělo. Jejich dům jim byl zároveň útočištěm i vězením. Zdroj napětí filmu se udál hned na začátku a společně se slušnou prací kameramana se povedlo navodit docela stísněnou atmosféru. Bohužel kromě té atmosféry mě to nepřišlo dvakrát poutavé. (20.01.2018)

„Z TOHODLE DOMOVA MĚ NIKDO NEVYŽENE…“ /// Takhle my tady (v tý Sýrii) žijem. Máme byt v paneláku a když někomu spadne do vobejváku bomba, tak ho třeba vezmem k sobě. Že je nás moc? To se jen zdá… jakmile totiž někdo vyjde ven, je velká pravděpodobnost, že už se nevrátí. Doma se nenudíme. Když zrovna někdo nestřílí, tak bouchaj bomby. Nebo někdo klepe – což je vlastně asi ještě horší. Ale my, ženy, jsme statečný! ... Je libo trocha toho lidskýho utrpení? Komorní lidský drama, ve kterým je na malým prostoru dost postav, vystavenejch složitejm situacím. Silný…ale filmařskej zázrak to není. Prostě sbírka stresujících situací, vložená do jednoho dne. My ale víme, že válka je kurva a kdo v ní nejvíc trpí… (tak by mě zajímalo, proč k nám proudí zástupy mladejch mužů, když chudáci jsou vesměs ženy a děti…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, jak to vypadá, když maj v Sýrii den blbec. 2.) Budeme se stěhovat. Starej mele něco vo Sýrii. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (20.01.2018)

Při vší úctě ke strádání obyvatel občanskou válkou zmítané Sýrie, při vědomí statisíců obětí a jejich drsných příběhů musím označit Vnitřní život za uměleckou prohru. Snímek až příliš spoléhá na svůj hořký obsah, jenže způsob provedení pokulhává. Při vší zobrazované bolesti film neumí strhnout, dokonce nedokáže ani trvale upoutat pozornost. Všiml jsem si skelného výrazu v očích některých diváků, neuniklo mi ani jejich opakované zívání. Chyba není v hercích ani námětu, konec konců Hiam Abbass je oprávněně považovaná za špičkovou herečku a Diamand Bou Abboud taky není k zahození. Problém spočívá v režii. Philippu Van Leeuwovi zkrátka chybí mistrovství nezbytné k natočení velkého filmu. Vemte si Polanského Dívku a smrt nebo Kachyňův Kočár do Vídně. V obou případech režisérovi stačí jednoduchý příběh, komorní prostředí a pouhé tři postavy k rozehrání emočně zdrcujícího dramatu a všechno jen proto, že režii měl na starost kreativní tvůrce, který se nechtěl spokojit s průměrným výsledkem. Celkový dojem: 55 % ze slušnosti. (21.03.2018)