Insyriated

Izraelka Hiam Abbass hraje šéfku rodiny v posledním obývaném bytě rozstříleného činžáku kdesi uprostřed bojové linie v Damašku. Spolu s její rodinou tam je i manželský pár s děckem, kterému vybouchl byt v pátém patře, služka a syn jedné známé. Intenzivní atmosféra války v Sýrii v komorní minimalistické formě ( pouze byt a úzký výhled z bytu na parkoviště ) a přesto přesvědčivé a autentické - odstřelovači, bomby, vojáci, povstalci, rabovači - permanentní nebezpečí vyjádřené také ve famózním hereckém výkonu hlavní hrdinky. (04.10.2020)

Žánry se mění v čase, dřív by to byl horror, potom scifi, pak pouhá skutečnost; dnes asyriated, zítra czeciated- i když na oko už tak vypadá, Corona-Vir, ještě není Korona-Sir, dosud nikoho neznásilnil... Byt jako pevnost, dobytná... pro kohokoli. Odstřelovače, rabovače, bombardovače, zvenku. Zevnitř zobrazeno velice decentně, obvykle to bývá horší. Orientální matriarchát už mnoho zachránil, ale mnoho také poslal k čertu. (19.04.2020)

Hodně silné (proti)válečné drama, které má ovšem čistě komorní rozměr a jehož mizanscéna je ohraničena obvodovými zdmi jednoho syrského bytu... Belgický režisér Philippe Van Leeuw se na válečnou tématiku rastrem civilistů specializuje a Insyriated je emočně opravdu silný zážitek. Za velice funkční lze označit záměr zobrazit válečné dění jen z pohledu těch nejbezbranějších - žen, dětí a starého muže. Míra stresorů je tak opravdu maximální. Válka je vůl! (12.01.2018)

Príbeh obyčajných ľudí - 1 rodiny, niekoľkých generácií, v 1 byte, počas neobyčajnej doby - situácie - vojny v Sýrii.. Hoc je snímok čisto komorný, natočený z úhlu pohľadu konkrétnej rodiny, je dosť surový, realistický, pochmúrny, smutný, drží diváka v ako-takom napätí počas celej svojej dĺžky, keď neviete, čo sa môže stať v nasledujúcich momentoch. (27.01.2018)

Při vší úctě ke strádání obyvatel občanskou válkou zmítané Sýrie, při vědomí statisíců obětí a jejich drsných příběhů musím označit Vnitřní život za uměleckou prohru. Snímek až příliš spoléhá na svůj hořký obsah, jenže způsob provedení pokulhává. Při vší zobrazované bolesti film neumí strhnout, dokonce nedokáže ani trvale upoutat pozornost. Všiml jsem si skelného výrazu v očích některých diváků, neuniklo mi ani jejich opakované zívání. Chyba není v hercích ani námětu, konec konců Hiam Abbass je oprávněně považovaná za špičkovou herečku a Diamand Bou Abboud taky není k zahození. Problém spočívá v režii. Philippu Van Leeuwovi zkrátka chybí mistrovství nezbytné k natočení velkého filmu. Vemte si Polanského Dívku a smrt nebo Kachyňův Kočár do Vídně. V obou případech režisérovi stačí jednoduchý příběh, komorní prostředí a pouhé tři postavy k rozehrání emočně zdrcujícího dramatu a všechno jen proto, že režii měl na starost kreativní tvůrce, který se nechtěl spokojit s průměrným výsledkem. Celkový dojem: 55 % ze slušnosti. (21.03.2018)