Hra na plač

První půlhodina vypadá jako solidní začátek thrilleru vystavěném na dialozích. Bohužel se žánr i děj střídají jako blesky v letní bouři. Film ani neví, čím je. A jsem asi velký neandrtálec, ale Oscar za scénář pochopit nelze. Film, který skáče od Irské rep. armády, přes kýčovitou zápletku, až k pinďourům. (17.08.2011)

Film o soucitu a toleranci ve světě, kde se lidé bez rozmyslu zabíjejí v zájmu svých velkých pravd. Ale také film o odpuštění a o lásce, která je jenom jedna, třebaže ji každý z nás vidí jinak. Pro mě navíc to tehdy bylo první setkání s hercem, který má pohled smutného bernardýna - Stephena Reu mám ráda dodnes! Škoda jen, že toto je jeho zřejmě životní role. Po letech jsem si Hru na pláč střihla znovu - a funguje to pořád stejně - prostě srdcovka! (05.09.2014)

První čtvrtina filmu je psychologicky jednodušší a předvídatený, leč výborně zahraný úvod o únosu amerického vojáka vojáky IRA. Zbytek filmu je psychologicky složitější a prokreslenější. Rám příběhu je tvořen vyprávěním o Fergusovi jako členu IRA , ale o násilí je film až v druhé řadě. Do tohoto rámu je vetkána onovu příběhu o lásce a nevypočutatelných zákrutech , po nichž se ubírá lidské srdce. (03.11.2008)

Interesantně vykreslená psychologická drobnokresba, především pak vztah dobrosrdečného vojáka a černého zajatce, který se v druhé polovině víceméně plynule přelévá na velmi zvláštní a osobní milostný vztah ve kterém hraje roli jedna z nejzvláštnějších žen v historii filmového plátna. Postavy jsou rovněž výtečné s obrovskou emocionální základnou. Jednu chvíli divák smutní, aby se několik okamžiků na to usmíval. Jordan dokáže s člověkem zamávat způsobem nevídaným a jedno klíčové zjištění cca v polovině filmu je skutečně hutná záležitost pro otrlé. (12.10.2007)

Umím si představit, že by někdo tento film mohl prezentovat jako "dva v jednom", protože on se opravdu skládá ze dvou na sobě téměř nezávislých filmů, které propojuje postava Foresta Whitakera. A v tom je právě ta sranda, když si představím, že někdo jde na tenhle film do kina, kdy se mu v první půlhodině představí jeden film a pak ve druhém filmu přijde šokující zvrat, který pokud nevíte, co je, tak vám ho kazit nebudu. Ale donutí vás přemýšlet nad vším, co jste doposud viděli a klást si otázky, které nemusí být dvakrát příjemné a pro tohle mám rád filmy. Druhá projekce napoví víc, ale už teď můžu tomuto nezvyklému filmu dát s klidným svědomím 80 %. (29.12.2014)