Spoločenstvo vlkov

Uhraničivá fantasmagória, ktorá súčasne nadchýňa majstrovskou pocitovou réžiou Neila Jordana i ubíja panenskou nevinnosťou svojho príbehu, protichodne zamotanou do otravného spletenca troch vzájomne sa prelínajúcich dejových línií. Úžasný a boľavý zážitok v jednom, a určite film, akých už veľa neuvidíte. Krásna výprava, sympatické cameo Terenca Stampa. (12.02.2009)

Neboj se, dívko, občasných stínů v ráji, leč vyhni se těm, kdož v sobě vlka tají. K úplňku líbeznou píseň lkají, však zuby ostré leckdy mají. Že nacházíš se ve svém máji? Tož rady moudré jsou rázem v háji... Já o vlku a za humny Neil Jordan s pohádkou pro dospělé a psychologickou studií jedné ne až tak dávno a daleko žijící a ne až tak křehké a bezbranné dívenky, v jejíchž nočních můrách a snových výjevech se procházejí lepé šelmy s elegantní dekadencí prokletých básníků a jsou občas - často - zatraceně sexy. Mix pohádkové fantastičnosti osmdesátých let s typicky jordanovskou režií a atmosférou a typicky jordanovský Stephen Rea na tenhle snímek nedají dlouho zapomenout. Kdyby jen v sobě víc lidí skrývalo duši skutečného vlka, toho bystrého, citlivého, plachého tvora... (02.10.2007)

Vizuálně podmanivé, ale daný příběh je ve svých symbolech zoufale předvídatelný a poplatný době. Film se spíše než vrcholu zobrazení temné strany dívčího sexuálního dospívání - Lynchově Twin Peaks, blíží symbolismu Věry Chytilové v ovoce rajských stromů jíme. Červená u Rosaleen znamená menstruační krev, přechod od dívky k ženě, dialogy jsou opravdu prvoplánové a snaží se říci všechno (kdyby snad někdo nepochopil), není tu místo pro napětí či tajemství, jako v Lynchově pátrání po dívce, která se ztratila ve své sexualitě. Nehledě na to, že film neodpovídá realitě - ženy nikdy nebyly obětmi, ale samy jsou daleko dravějšími predátory než smečka vlků. Jordan to sice slabě akcentuje, ale bohužel vše zničí poslední scénou. (13.08.2011)

70 %. Neil Jordan rozebral, o čem ve skutečnosti je pohádka o Červené Karkulce. Totiž o ne už tak malých děvčatech, sexu a "vlcích". Což jsou shodou okolností oblíbená témata také autorky předlohy Angely Carterové. Film by ale potřeboval výraznější dramatický oblouk, a tak divákovi v paměti nejvíc zůstane naprosto odzbrojující Angela Lansburyová a flirtování Rosaleen s vlkodlakem. Příběh by se navíc obešel bez zarámování snem a možná by bylo ještě zajímavější natočit ho dnes. (21.01.2009)

Najvýstižnejšie by asi bolo tento film pomenovať ako "obludná verzia červenej čiapočky". Krásne je však to, že ikeď má film skutoče temnú a pochmúrnu atmosféru (dokonca gore efekty), stále si zachováva aj silné rozprávkové črty. Horor sa z rosprávky nestal len vďaka umocneniu strašidelných motívov, ktoré sa nachádzali už aj v rozprávkovej predlohe, no nový (charakterový a psychologický) rozmer dostali aj všetky postavy. Mimo toho, že výsledok mi naozaj imponuje sa le veľmi ťažko charakterizuje. Ak by som mohol prirovnávať, tak by som povedal, že v tomto filme sa spája Cronenbergovská psychologická morbidita, Burtonovská temnota a Giliamovská "inakosť". Prirovnanie je to síce veľmi neucelené, no asi najvýstižnejšie opisuje moje prežitky z tohto filmu. Veľmi, veľmi výnimočne po všetkých stránkach. (10/10) (01.06.2009)