Misia

Tenhle snímek je ukázkový příklad toho, proč miluji film a vše okolo něho. Misie je opravdu nádherný film, ne nemyslím to z legrace nebo ironicky, prostě filmy podobného typu se mají od ní co učit. Roland Joffé nám připravil opravdu zneklidňující pohled z doby, kterou nikdo z nás nazažil a nezažije. V daném oboru se skvěle vyzná a nesnaží se nám do hlavy narvat všelijaké letopočty nebo jména různých panovníků. Předhodil nám kus masa a každy ať se s ním porve podle svého gusta. Buď ho odsoudí nebo si ho zamiluje. Robert De Niro je, ano vím už se opakuju, nejlepším hercem na světě. To nejlepším říkám opravdu nahlas, protože lepší herec už se nenarodí. Velmi zdatným sekundantem Roberta je Jeremy Irons, kterého jsem doposud vídával v rolích odporně slizkých postav. Snad každý kdo má trochu hudební sluch zjistí, že Ennio Morricone je skladatelem číslo jedna a dokazuje to i v tomhle filmu. Jeho skladby jsou prostě dechberoucí. Chtěl bych zmínit ještě kameramana, ale vím, že mnozí uživatelé nebudou mít chuť číst sáhodlouhý román, takže snad jen říct, že na atmosféře filmu má také lví podíl. Jak už jsem řekl, Misii si buď zamilujete nebo odsoudíte, teď je řada na vás..... (10.08.2007)

"Mise" (nebo chcete-li přesnější název "Misie") je jednou z legend filmového plátna a paradoxně není moc známý. Ač dostal Oscara za kameru a Zlatou palmu v Cannes, nikdy nebyl nijak vyzdvihován. Jedná se totiž o velice silný film o jedné smutné historické epoše. Nic k popcornu, či odreagování. Už na začátku, kdy indiáni pustí muže, přivázaného ke kříži, po vodě vztříc vodopádu, mi bylo úzko. Po nečekaném a brutálním ántré Rodriga Mendozy ještě více. Snad v každém momentu je film silný a jímavý. Robert De Niro podal jednu ze svých nejlepších rolí, značně komplikovanou osobu Mendozy, zpočátku krutého otrokáře, pak zlomeného muže a nakonec statečného válečníka. Jeremy Irons předvedl své nejvyšší možné herecké schopnosti. Na jeho otce Gabriela, nesoucího monstranci v čelé své družiny v ústrety conquestadorským puškám, nikdy nezapomenu. Hrdlo jsem měl stažené a ještě půl hodiny po skončení filmu jsem byl mimo. Jako celek to sice úplně ťipťopové není, ale všechny nedostatky přebíjí až nadpozemská hudba mistra M. 85%. (10.11.2007)

Těžko se hledají slova, která by Misii vystihla a přitom se neopakovala po jiných..Veliký příběh, který si na nic nehraje, nesnaží se vykřičet nějaké poselství do světa, ale nechává jej vyplynout, a čím více se blíží ke konci, tím nezapomenutelnější se stává. Pozorný divák zde může nalézt tolik hlubokých myšlenek, že to vydá za pět jiných snímků. Přitom jsou zde podána naprosto nevtíravým způsobem a za doprovodu fenomenální hudby mistra Ennia Morriconeho, výborných hereckých výkonů a úchvatných scenérií, se vám dostanou pod kůži samy. Misie je počin, o kterém se dá po zhlédnutí hodiny debatovat a odpovídat na otázky, které vyvstávají při sledování na mysli. Některé scény jsou tu dost emotivní a přitom tak nenuceně ztvárněny, že každý, kdo jen trochu nechá své smysly vnímat tento film, si okamžitě uvědomí, o jak nevšední práci se jedná. (10.12.2011)

Jako mnozí i já zřetelně a s lítostí vnímám rozpolcenost snímku - a jako mnozí si pro ni kladu svoji vlastní hranici. Pro mě všechno funguje naprosto úchvatně jak na rovině osobního příběhu kajícnictví, milosrdenství a víry, tak i v rovině církevních a státních sporů o moc nad kolonizovanými územími - a potud mi připadá, že fantasticky fungují i všechny filmové prostředky: vtahující kamera schopná zachytit divokou krajinu a v ní jak přirozené domorodce, tak i nepatřičné rozličné cizince s vlastními záměry, vedení herců - a právě zdaleka ne jen ústředních, ale všech lidí na plátně, hudební prolínání i scénář - a téměř všechno se pro mě bortí ve chvíli, kdy se církevní hodnostář vydává s knězi navštívit misii Guaraniů nad vodopády - a my se marně ptáme, jak se do ní i s ním dostali - protože je jasné, že tenhle  pán by se těžko vyšplhal po skále, a kamera nám to zbytečně zatají, přestože nemusela. A pak se scénáristicky bortí i další body - celý závěrečný drtivý útok Portugalců na misii a obrana Guaraniů jsou příliš demonstrativní, hnané na efekt a málo ústrojné - nedává smysl, že Guaraniové nechají vojáky (kterých není zas tak moc) jednoho po druhém v nejzranitelnějším místě cesty pracně šplhat na útes a tahat nahoru po lanech lodě a děla - že na ně právě tam nezaútočí šípy a noži a neházejí je jednoho po druhém do vodopádů... Nehledě na to, že ta děla vůbec nedávají smysl, nejsou k ničemu potřeba - chýše vojáci zapalují ohnivými šípy, tu hrstku domorodců střílejí. Žádné pevnosti na dobývání děly v misii nejsou - a ví se to samozřejmě předem. Souboje na řece, na loďkách, které domorodci nutně musí ovládat o mnoho lépe než Portugalci, a taky je umí převrhovat, jak bylo o pár scén dřív ukázáno, jsou v průběhu i výsledku stejně absurdní. Ani nedává smysl, že domorodí muži ve svém vlastním prostředí čekají na - celkem zbytečné a nepřekvapivé pokyny knězů, a nepřevezmou iniciativu sami. Atp. To, co mělo působit nejvíce realisticky, krutě a zdrcujícně, je bohužel ztvárněno až směšně neadekvátně. A s tím (pro mě alespoň) přichází o svou působivost i kamera, hudba a vůbec všechny filmové prostředky. Člověk si jen představuje, jak mrazivé to mohlo a mělo být - a aspoň tenhle dojem přetrvává, spolu s lítostí, protože do dvou třetin je to opravdu silná podívaná a všechno ve mně si přálo, aby to vydrželo až do konce. A i tak to ve mně silně doznívá. *~ (18.03.2022)

Bohužel, nedodíval jsem se. Po 45 minutách jsem se stále kousal nudou, a to i přes krásnou kameru a výtečného De Nira. Je možné, že příběh jezuitů na misii mezi indiány v divočině nad vodopády později gradoval, pro mne ale ne... Trailer: http://www.csfd.cz/film/4863-mise/videa/ (10.11.2011)